Judikát NSS – okamžik zdanění přijatého nájemného

Publikováno 19. 10. 2010

Vcelku zajímavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) nám může pomoci při rozhodování, ve kterém zdaňovacím období podléhá příjem z pronájmu u spoluvlastníka nemovitosti dani z příjmů fyzických osob.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

V dané věci se jednalo o situaci, kdy nemovitosti byly ve spoluvlastnictví více poplatníků – fyzických osob. Tyto nemovitosti byly pronajímány. Způsob inkasování nájemného byl postaven tak, že veškeré příjmy přicházely na účet většinového spoluvlastníka, z tohoto účtu byly uhrazeny veškeré výdaje vztahující se k pronajímaným nemovitostem a teprve následně byly tyto „čisté“ příjmy přeposílány dalším spoluvlastníkům. Většinový spoluvlastník měl dle dohody na starosti správu předmětných nemovitostí.

Problém menšinového spoluvlastníka se správcem daně nastal v okamžiku, kdy příjmy z pronájmu byly přijaty v roce 2002 na účet většinového spoluvlastníka, který po uhrazení všech výdajů, přeposlal podíl na „čistém“ příjmu danému menšinovému spoluvlastníkovi až teprve v roce 2003. Otázka zněla: ve kterém zdaňovacím období má tento menšinový spoluvlastník tyto příjmy zdanit?

Menšinový spoluvlastník tyto příjmy zdanil až v roce 2003. Argumentaci opíral mj. o interní dohodu spoluvlastníků, která vycházela z  ustanovení § 11 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Dané ustanovení hovoří o tom, že příjmy plynoucí z titulu spoluvlastnictví a s nimi související výdaje připadají na spoluvlastníky ve výši odpovídající jejich spoluvlastnických podílů. Plynou-li příjmy z užívání věci ve spoluvlastnictví na základě písemné smlouvy uzavřené všemi spoluvlastníky jen určitým spoluvlastníkům nebo jinak, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům, rozdělují se tyto příjmy a výdaje na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů podle této smlouvy; přitom výdaje musí být pro účely tohoto ustanovení rozdělovány ve stejném poměru jako příjmy. Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši.

NSS konstatoval, že nájemné je příjmem každého z podílových spoluvlastníků nemovitosti v okamžiku, kdy je zaplaceno v souladu s ujednáním mezi nájemcem a pronajímateli či tím z pronajímatelů, který je dle dohody spoluvlastníků oprávněn platby přijímat. To, že určitý spoluvlastník nemůže disponovat se svým podílem na nájemném ve zdaňovacím období, v němž bylo zaplaceno, jej nezbavuje povinnosti v tomto období tento podíl podrobit zdanění. K aplikaci ustanovení § 11 ZDP NSS sdělil, že nelze toto ustanovení interpretovat „ve prospěch“ menšinového spoluvlastníka v tom smyslu, že příjem podléhá zdanění až v okamžiku, kdy mu bylo nájemné zasláno většinovým spoluvlastníkem na jeho účet.

Konečné stanovisko NSS tedy zní - příjem u menšinového spoluvlastníka byl z hlediska práva dosažen v roce 2002 a tedy taktéž v tomto roce měl být zdaněn daní z příjmů fyzických osob. Ustanovení § 11 ZDP nemá na okamžik zdanění daní z příjmů fyzických osob vliv.

  • Byly tyto informace užitečné?
  • AnoNe


Témata: Účetní a daňové tipy