V praxi někdy dochází k situaci, že faktura přijatá zní na vyšší cenu, než bylo původně dohodnuto. Jak by měla účetní jednotka postupovat v této situaci?

Práva a povinnosti si jednotlivé subjekty sjednávají smlouvou. Smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, na jehož základě dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, typicky závazků. Smlouvy, které se často vyskytují, upravuje právní řád ve zvláštních a ustálených formách, které speciálně pojmenovává (např. kupní smlouva, nájemní smlouva). Tyto smlouvy jsou označovány jako smluvní typy. Vedle nich se vyskytují i atypické smlouvy, které nejsou výslovně upraveny. Pokud není v zákoně uvedeno, že daná smlouva vyžaduje písemnou formu, může být uzavřena ústně.

Pokud odběratel obdrží fakturu (daňový doklad), který zní na vyšší částku, než bylo sjednáno ve smlouvě, má následující možnosti.

1. Vyšší fakturace je oprávněná

Pro vyšší fakturaci je zpravidla nějaký důvod. Pokud je dostatečně objasněn, zpravidla nezbývá, než vyšší cenu akceptovat.

2. Vyšší fakturace není oprávněná

Může však dojít i k tomu, že odběratel s cenou nesouhlasí. Pak by neměl o přijatém dokladu účtovat, ale vrátit jej dodavateli a požadovat vystavení nového dokladu. Rovněž by neměl uplatňovat nárok na odpočet DPH. Naopak by měl do doby vyjasnění výše závazku účtovat o dohadné položce, která vyjadřuje závazek z dodaného, ale nevyfakturovaného plnění. Výše by měla odpovídat předchozí dohodě stran. Zároveň je vhodné vytvořit účetní rezervu na případnou vyšší úhradu, např. pro případ prohraného soudního sporu.

V praxi dochází k přesně opačnému postupu. Odběratel doklad zaúčtuje a uplatní nárok na odpočet DPH. Následně jedná o vystavení dobropisu, což nemusí být úspěšné. Výsledkem je, že účetní jednotka má vyšší náklady a vyšší uplatněný odpočet DPH, než by správně měla mít. V případě následného vyhraného soudního sporu budou náklady sníženy v účetním období, kdy bude vydáno pravomocné rozhodnutí soudu. Účetní zápisy snižující náklady jsou v tomto aktuálním zdaňovacím období převzaty z účetnictví do daní bez úprav.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že závazky vyplývající ze smlouvy jako dvoustranného právního úkonu (tzn. obě strany je akceptují), mají přednost před „závazky“ vyplývající z přijaté faktury (daňového dokladu), neboť vystavení faktury nelze v žádném případě považovat za dvoustranný právní úkon, z čehož vyplývá, že ani o žádný závazek se v právním významu nejedná.