Standardně jsou bonusy poskytovány dodavatelem za situace, kdy odběratel odebere určité množství zboží, výrobků či služeb. Bonus tedy vyjadřuje slevu, která je poskytována až následně, kdy je zjištěn skutečný odběr.

V praxi se lze relativně často setkat s dotazem, jaké dopady má poskytnutý bonus na dani z přidané hodnoty a v účetnictví a to na obou stranách obchodního vztahu – jak u dodavatele, tak u odběratele. Pojďme se tedy na nastíněnou problematiku podívat z pohledu DPH a z pohledu účetních předpisů.

I. DPH a bonusy

Z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) je na bonus nahlíženo jako na opravu – v tomto případě snížení – základu daně a daně po uskutečnění zdanitelného plnění. Plátce provede snížení základu daně a daně a do 15 dnů ode dne zjištění rozhodných skutečností je povinen vystavit opravný daňový doklad podle § 45 ZDPH, pokud u původních plnění povinnost vystavit doklad měl.

Oprava základu daně a daně je považována za samostatné zdanitelné plnění, které je uskutečněno nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém odběratel opravný daňový doklad obdržel.

Pokud u dodavatele – poskytovatele bonusu – dochází k úpravě základu daně a daně podle § 42 ZDPH, tak u odběratele vzniká povinnost upravit svůj uplatněný odpočet DPH a to podle ustanovení § 74 odst. 1 ZDPH. Změnu odpočtu – snížení – daně je odběratel povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se o skutečnostech rozhodných dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

Ze zákonné dikce lze dovodit, že obdržení opravného daňového dokladu není u odběratele tou rozhodující skutečností pro snížení nároku na odpočet podle § 74 odst. 1. Nicméně je zřejmé, že okamžik doručení opravného dokladu hraje v praxi zřejmě nejvýznamnější úlohu.

II. Účetní pohled na bonusy

Při hledání řešení, jak správně zaúčtovat poskytnutý bonus u poskytovatele a příjemce bonusu, zjistíme, že právní úprava v účetních předpisech není nijak konkrétní. Jak zákon o účetnictví, tak také jeho prováděcí vyhláška na téma bonusů mlčí. Určité vodítko nalezneme až v Českých účetních standardech (dále jen „ČUS“).

V ČUS č. 019 je uvedeno, že slevy a srážky jsou u dodavatele součástí tržeb a že pro tyto slevy a srážky můžou být zřízeny samostatné analytické účty. Dále je uvedeno, že není rozhodující, zda na slevu vznikl nárok předem či byla uznána až následně.

Pokud jsme se ohledně slev a srážek alespoň něco dočetli v ČUS č. 019, týkalo se to poskytovatelů slev. Jak postupovat u příjemce slevy nám ani ČUS nic neříká.

Z výše uvedené vcelku kusé právní úpravy vyplývá, že pro účtování bonusů si budeme muset vystačit více méně s obecnými účetními zásadami a principy.

V některých odborných článcích se lze dočíst, že pro účtování bonusů u poskytovatele je vhodné použít účet 648. Osobně se přikláním k názoru, že by se spíše mělo jednat o snížení účtu výnosů, na kterém u poskytovatele bylo účtováno původní plnění, k němuž se bonus váže – obecně tedy účet 601, 602 nebo 604. Jako argumenty lze uvést (i) samotnou logickou vazbu bonusu na původní plnění a (ii) znění ČUS č. 019, který zmiňuje, že sleva je součástí tržeb tzn. podle účetní vyhlášky účty účtové skupiny 60.

Příklad

Dodavatel zboží (poskytovatel bonusu)

	Částka	MD	D
Původní faktury vydané	5.000.000	311	604
	1.050.000	311	343
Poskytnutý bonus 1 %	– 50.000	311	604
	– 10.500	311	343

Odběratel zboží (příjemce bonusu)

	Částka	MD	D
Původní faktury vydané	5.000.000	504 (131)	321
	1.050.000	343	321
Poskytnutý bonus 1 %	– 50.000	504 (131,648)	321
	– 10.500	343	321

V praxi se někdy stává, že k vyúčtování resp. ke zjištění částky poskytnutého bonusu dojde s určitým zpožděním a opravný doklad je vystaven až v následujícím kalendářním roce. V tomto případě je samozřejmě nutné, aby účetní jednotky (dodavatel i odběratel) proúčtovaly bonus tak, aby byl výsledek hospodaření daným bonusem ovlivněn v tom účetním období, kterého se týkají. Za tímto účelem se nabízejí účty účtové skupiny 38.