Pro daňové posouzení výdajů vynaložených na vzdělávání zaměstnanců je velmi důležitá podoba

poskytnutého plnění a zároveň i vztah takto poskytnutého plnění k předmětu činnosti zaměstnavatele. Pro některé zaměstnance může být jazykový kurz prohlubováním kvalifikace, pro jiného zvyšováním kvalifikace a u jiných se může jednat jen jejich osobní zájem se nějakému jazyku přiučit.

Lze zahrnout jazykové kurzy hrazené za zaměstnance do daňově uznatelných nákladů?

Odborný rozvoj zaměstnanců a rekvalifikace upravuje zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., dále jen „ZP“) a zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.). Problematiku daňové uznatelnosti takto vynaložených výdajů (nákladů) u zaměstnavatele upravuje § 24 odst. 2 písm. j) zákona o dani z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., dále jen „ZDP“).

Zaměstnavatel musí v souladu se zákoníkem práce pečovat o odborný rozvoj svých zaměstnanců. Dle § 227 ZP se za odborný rozvoj zaměstnanců považuje zejména:

a) zaškolení a zaučení
b) odbornou praxi absolventů škol
c) prohlubovaní kvalifikace
d) zvyšování kvalifikace

Pokud budou jazykové kurzy souviset s „předmětem činnosti zaměstnavatele“, bude se dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP jednat o daňově účinný výdaj (náklad), protože jsou u zaměstnance jazykové schopnosti potřebné pro výkon jeho práce. Obvykle jsou tyto kurzy hrazeny přímo zaměstnavatelem. Tzn., že faktura je vystavena přímo na firmu.

Bude-li však doklad za jazykový kurz související s předmětem činnosti zaměstnavatele poskytnut zaměstnanci ve formě „peněžního plnění“, tzn., že bude zaměstnanci proplacen doklad za kurzovné, může jít o daňově účinný výdaj pouze za podmínky, že bude tato forma plnění sjednána v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu zaměstnavatele, pracovní či jiné smlouvě (v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP).

Za splnění výše uvedených podmínek budou pro zaměstnavatele dále daňově uznatelné veškeré související výdaje (náklady) spojené s prohlubováním kvalifikace, jako například učební pomůcky, cestovní náhrady, ubytování apod.

Pokud by se však nejednalo o vzdělávání, které zaměstnanec potřebuje k výkonu svého zaměstnání, nebo s jeho pracovním zařazením, je takové vzdělávání u zaměstnavatele daňově neúčinným nákladem (§ 25 odst. 1 písm. h) bod 2. ZDP).

V případě dlouhodobějších jazykových kurzů lze předpokládat, že se bude jednat o vyšší sumy, tedy vyšší výdaje zaměstnavatele. Z tohoto důvodu je vhodné, aby si každá firma zakotvila své vlastní požadavky, či pravidla, pro poskytování jazykových kurzů, a to formou vnitropodnikové směrnice.

Vzor – zakotvení podmínek ve vnitřním předpisu zaměstnavatele

Zaměstnanci se mohou účastnit jazykových kurzů plně hrazených zaměstnavatelem za předpokladu, že jsou v pracovním poměru více než 12 měsíců před zahájením vzdělávání …  

Jazykové vzdělávání bude probíhat v pracovní době. Pokud však zaměstnanec bezdůvodně přestane kurz navštěvovat, nebo ukončí pracovní poměr, uhradí zaměstnanec zaměstnavateli celou jeho částku (případně jeho alikvotní část). Jako ospravedlnitelný důvod může být například nemoc zaměstnance nebo jeho rodinných příslušníků …

Budou jazykové kurzy zdanitelným příjmem zaměstnance?

Problematiku zdanění či nezdanění jazykových kurzů hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance upravuje zákon o dani z příjmů v § 6 odst. 9 ZDP.

Zaměstnancům může zaměstnavatel přispívat i na jazykové kurzy, které nejsou odborným rozvojem zaměstnance a nesouvisí tak tedy ani s jeho pracovním zařazením.  Dokonce může zaměstnavatel touto formou hradit i jazykové kurzy poskytnuté jeho rodinným příslušníkům (dle Pokynu GFŘ D-22 se nemusí vždy jednat o přímo příbuzenský poměr, manžela, manželku, stačí faktické soužití ve společně hospodařící domácnosti).

Z pohledu zdanění na straně zaměstnance nám tedy stačí zkoumat pouze podobu poskytnutého benefitu. Zda se jednalo o nepeněžitý příjem zaměstnance, nebo peněžitý příspěvek. V případě, že se bude jednat o „nepeněžité plnění“, nebude tento benefit předmětem zdanění na straně zaměstnance. A to ani daní z příjmů, ani pojistných odvodů.

Pokud by se však jednalo o „ peněžní plnění“, tzn., že firma proplatí doklad za jazykový kurz přímo zaměstnanci, nebo mu poskytne finanční příspěvek na takový kurz, půjde na straně zaměstnance o zdanitelný příjem. Zaměstnanec tak odvede z této částky 15% (popř. 23%) daň z příjmů (pokud již zcela vyčerpal ve své mzdě slevy u poplatníka) a 11% na odvodech na zdravotní a sociální pojištění.

Praktický příklad – jazykový kurz potřebný pro výkon práce zaměstnance

Firma zabývající se nákupem a prodejem zboží v rámci zemí EU má v pracovním poměru zaměstnance na pozici obchodního zástupce. Ten navštěvuje jazykový kurz angličtiny, plně hrazený zaměstnavatelem. Firma si však stanovila podmínku, že tento kurz musí navštěvovat až po pracovní době, popřípadě se mu bude čas strávený na kurzu odečítat z pracovní doby. Bude se jednat o daňový náklad zaměstnavatele? Bude něco zdaňovat i zaměstnanec?

Zaměstnavatel je podle zákoníku práce  povinen pečovat o odborný rozvoj  svých zaměstnanců. Pokud tedy zaměstnanec musí v rámci výkonu své pracovní pozice využívat znalost cizího jazyka, jsou výdaje zaměstnavatele za takový jazykový kurz daňově účinným nákladem.

Z hlediska zaměstnance se jedná v souladu s § 6 odst. 9 ZDP o plnění v podobě prohlubování kvalifikace, který je plně osvobozen od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Tím pádem také nevstupuje do vyměřovacích základů pro odvod zákonného pojistného.

Problém však vidíme v tom, že zaměstnanec si musí dobu strávenou na jazykovém kurzu nadpracovat, nebo kurz absolvovat až pracovní době. Pokud se jedná o obnovu stávající kvalifikace, kterou zaměstnanec potřebuje pro výkon své současné práce, jedná se o prohlubování kvalifikace. Účast na takovém kurzu se pak považuje v souladu se zákoníkem práce za výkon práce, za kterou zaměstnanci náleží mzda.

Praktický příklad – jazykový kurz pro soukromé účely zaměstnance

Firma zabývající se výrobou pracovních oděvů má v pracovním poměru několik zaměstnankyň na pozici „šička oděvů“. Zaměstnavatel jim nabídl jako jeden z možných benefitů navštěvovat jazykové kurzy němčiny a angličtiny, pořádané přímo v sídle zaměstnavatele. Zaměstnanci tuto nabídku využili a firma proplatila tyto kurzy přímo jazykové škole. Zaměstnanci navštěvují kurzy po pracovní době, popřípadě si čas strávený na kurzu musí nadpracovat. Bude se jednat o daňový náklad zaměstnavatele? Bude něco zdaňovat i zaměstnanec?

Pokud zaměstnanec jazykové kurzy nepotřebuje pro výkon své práce, ale pro jeho soukromé využití, nejedná se o daňově uznatelný náklad zaměstnavatele a ani o výkon práce. Zaměstnanec by si měl po dohodě se zaměstnavatelem takto strávenou dobu na školení nadpracovat.

Z hlediska zaměstnance se jedná v souladu s §6 odst. 9 ZDP o nepeněžitý příjem (kurz platil zaměstnavatel přímo jazykové škole). Tento příjem tak bude u zaměstnance plně osvobozen od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti i pojistných odvodů.