V praxi se většinou setkáváme se situací, kdy se podnikatel registruje jako plátce DPH a to buď dobrovolně či povinně. V tomto článku se zaměříme na situaci opačnou – zrušení registrace k DPH. Má plátce při zrušení registrace nějaké povinnosti?

Se zrušením registrace vzniká plátci DPH povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet DPH u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Slovní spojení „nebo jeho část“ se týká plátců, kteří při uplatňování odpočtu DPH museli svůj nárok krátit koeficientem, neboť uskutečňovali jak zdanitelná plnění tak plnění osvobozená bez nároku na odpočet.

Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně za poslední zdaňovací období registrace. Konkrétně se toto snížení provede na řádku 45 daňového přiznání (s minusovým znaménkem).

Dnem zrušení registrace se rozumí den účinnosti rozhodnutí o zrušení registrace.

Zákon o DPH nám následně říká, v jaké výši má plátce uplatněný nárok snížit, a to v členění podle jednotlivých druhů majetků:

1. Nedokončený majetek

U nedokončeného majetku se nárok na odpočet snižuje ve výši uplatněného odpočtu.

2. Nezúčtované zálohy

Stejně jako u nedokončeného majetku také u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, ve výši uplatněného odpočtu.

3. Zásoby

U zásob se snižuje nárok stejně jako u předešlých dvou kategorií, tedy ve výši uplatněného odpočtu.

4. Dlouhodobý majetek

Pro vypořádání DPH u dlouhodobého majetku je důležité si nejdříve ujasnit, co se rozumím dlouhodobým majetkem z pohledu zákona o DPH. Dlouhodobým majetkem je obchodní majetek, který je:

1. hmotným majetkem podle zákona o daních z příjmů,
2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona o daních z příjmů, nebo
3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví,
4. technickým zhodnocením podle zákona o daních z příjmů.

Zákon o DPH stanoví oproti třem předešlým majetkovým kategoriím způsob snížení odpočtu u dlouhodobého majetku odlišně:

Celková daň na vstupu x (UN ke dni deregistrace – UN k roku uplatnění odpočtu) x počet let zbývajících do konce opravného období / 5 resp. 10

Vysvětlivky:

• UN – ukazatel nároku ke dni deregistrace je nulový,
• UN – ukazatel nároku k roku uplatnění odpočtu může nabývat hodnot 100 % (tzn. 1) pokud byl uplatněn v plné výši nebo od 1 do 99 %, pokud byl odpočet krácen,
• do počtu let zbývajících do konce opravného období se počítá i kalendářní rok, v němž se dochází ke zrušení plátcovství
• ve jmenovateli bude číslice 5; u pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor se použije číslice 10.

Příklad

Stroj byl pořízen v roce 2009, uplatněný odpočet činil 20.000 Kč, odpočet nebyl krácen, ke zrušení registrace dochází v roce 2012.

Snížení odpočtu činí = 20.000 x (0-1) x 2 / 5 = – 8.000 Kč

5. Drobný majetek

Kategorie drobného majetku se jeví jako nejasná. Zákonodárce požaduje při zrušení registrace snížit uplatněný odpočet u majetku, který je ke dni zrušení registrace obchodním majetkem plátce. Tento majetek zde není nijak definován, z toho lze dovodit, že se jedná o veškerý majetek bez výjimky (tedy i drobný).

V následujícím ustanovení zákona o DPH je stanoven způsob výpočtu částky daně, o kterou má být odpočet snížen v posledním přiznání. V tomto ustanovení je pamatováno na nedokončený majetek, zálohy, zásoby a dlouhodobý majetek, ale způsob výpočtu u drobného majetku absentuje!

U drobného majetku tedy v podstatě připadají v úvahu dvě varianty:

i) buď plátce bude snižovat odpočet z drobného majetku způsobem, který si „ekonomicky“ zdůvodní nebo

ii) snižovat odpočet u drobného majetku nebude s odůvodněním, že zákonodárce u tohoto druhu majetku neuvádí způsob výpočtu nebo výše částky snižovaného odpočtu a to proto, že snížení odpočtu u drobného majetku nevyžaduje.