Zásada akruálního principu (věcné a časové souvislosti)

Zásada akruálního principu bývá často označována rovněž jako zásada věcné a časové souvislosti, která je základním znakem podvojného účetnictví – oproti daňové evidenci. Akruální princip spočívá v časovém rozlišení ekonomických transakcí do toho účetního období, s nímž skutečně souvisejí – bez ohledu na skutečnost, kdy bude realizován příjem nebo výdej peněžních prostředků (v hotovosti nebo na bankovní účet).

Tato zásada je dodržována například tím, že spotřeba materiálu do výroby se účtuje na vrub nákladů (5. účtová třída) až v okamžiku skutečného použití těchto zásob – nikoliv v okamžiku nákupu a zaplacení za tato aktiva. V případě poskytnutí služby či prodeje výrobků a zboží se účtuje ve prospěch výnosů (6. účtová třída) v okamžiku, kdy k realizaci prodeje došlo – nikoliv v okamžiku přijetí peněžních prostředků od odběratele.

Pro zajištění této zásady se rovněž používají položky časového rozlišení, tj. náklady příštích období, výnosy příštích období, příjmy příštích období, výdaje příštích období, komplexní náklady příštích období, dohadné položky pasivní a dohadné položky aktivní.

Příklad:

Zásada účetní jednotky

Smysl zásady účetní jednotky spočívá ve skutečnosti, že účetnictví se vede za účetní jednotku jakožto celek. Za účetní jednotku jakožto celek se sestaví účetní závěrka. V závislosti na kategorii účetní jednotky se vymezí rozsah účetní závěrky. Obecně tvoří účetní závěrku: 1) Rozvaha (bilance), 2) Výkaz zisků a ztrát (výsledovka), 3) Příloha, 4) Výkaz peněžních toků, 5) Výkaz o změnách vlastního kapitálu.

Zásada neomezeného trvání účetní jednotky

Zásada neomezeného trvání účetní jednotky vychází z předpokladu, že podnikatelský subjekt je schopen splácet svoje dluhy ve lhůtě splatnosti a neplánuje a ani není nucen ukončit svou činnost, ani ji významným způsobem omezovat. Tato zásada se prakticky uplatňuje v oblasti oceňování aktiv.

Zásada zjišťování výsledku hospodaření v pravidelných intervalech

Smyslem zásady zjišťování výsledku hospodaření v pravidelných intervalech je rozdělení doby neomezeného trvání účetní jednotky na pravidelné intervaly, tj. účetní období. Dle ZoÚ je účetní období obecně vymezeno jako 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, přičemž ZoÚ vymezuje několik základních typů účetního období. Mezi základní formy patří kalendářní rok (od 1. ledna do 31. prosince) a tzv. hospodářský rok (12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, přičemž první den tohoto účetního období je prvním dnem jiného kalendářního měsíce, než je měsíc leden). ZoÚ vymezuje účetní období dále například v případě přeměn, v situaci změny účetního období – kalendářního roku na hospodářský rok a naopak.

Zásada objektivity účetních informací

Zásada objektivity účetních informací spočívá v tom, že „obsah má přednost před formou“. Nezáleží tedy například na skutečnosti, co je „na faktuře napsáno“, důležité je, jaká byla skutečnost – například problematika správného určení, zda se v hospodářské transakci jednalo o opravu či technické zhodnocení dlouhodobého majektu.

Zásada srovnatelnosti mezi účetními obdobími

Zásada srovnatelnosti mezi účetními obdobími bývá v praxi často označována jako „zásada stálosti metod“. Jedná se o princip dodržování používání jednotlivých metod po celé účetní období. Pokud je to pro zabezpečení objektivity vykazovaných informací nutné, je možné jednotlivé metody měnit mezi jednotlivými účetními obdobími. Rovněž je o tom nutné informovat uživatel účetní závěrky v příloze.

Zásada oceňování historickými cenami

Zásada oceňování historickými cenami vyplývá ze skutečnosti, že ocenění vychází z „historického“ okamžiku vzniku účetní transakce. Tato zásada při oceňování v historických cenách tedy nezohledňuje vliv inflace.

Zásada významnosti

Zásada významnosti spočívá ve skutečnosti, že nevýznamné informace, které nejsou pro uživatele účetní závěrky přínosem, není účelné poskytovat. Vyhodnocení informace, zda je či není významná, je dáno její povahou a věcným obsahem. Za podstatnou (významnou) lze obecně považovat takovou informaci, kdy její nevykázání nebo zkreslení by ovlivnilo ekonomické rozhodování uživatelů. Posuzování závažnosti je závislé na velikosti vykazované položky a odhadu chyby, která by mohla vzniknout při jejím neuvedení.

Zásada zákazu vzájemného zúčtování (zákaz kompenzace)

Zásada zákazu vzájemného zúčtování (zákaz kompenzace) spočívá v požadavku vykazovat aktiva, pasiva, náklady a výnosy bez jejich vzájemného zúčtování (kompenzování). Například v případě, kdy účetní jednotka na straně jedné nakoupila zásoby a prozatím za tuto nakoupenou dodávku nezaplatila a na druhé straně tyto zásoby prodala a prozatím ještě neobdržela úhradu od odběratele, musí vykazovat samostatně dluh (závazek) vůči dodavateli a současně pohledávku vůči odběrateli.

Zásada opatrnosti

Zásada opatrnosti respektuje pravidlo: „Aktiva a zisky nenadhodnocujeme, dluhy a ztráty nepodhodnocujeme“. Nástrojem pro zabezpečení zásady opatrnosti na straně aktiv v rozvaze je používání opravných položek (za účelem zachycení přechodného snížení hodnoty aktiv). Nástrojem pro zabezpečení zásady opatrnosti na straně pasiv v rozvaze je používání rezerv (za účelem pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku).

Tvorba a rozpouštění (zúčtování) opravných položek k aktivům, jakož i tvorba a rozpouštění (zúčtování) rezerv ovlivňuje výši výsledku hospodaření účetní jednotky. V některých případech však může znamenat i vliv na základ daně z příjmů. V takovém případě však musí být splněny podmínky zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Typickými příklady nedaňových rezerv jsou rezervy na záruční opravy, soudní spory, restrukturalizaci, nevyčerpanou dovolenou, vrácení zboží. Příklady daňových rezerv (po splnění zákonných podmínek) jsou rezervy na opravu hmotného majetku, pěstební činnost, odbahnění rybníka, sanaci pozemků dotčených těžbou, vypořádání důlních škod, nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů.

Praktický příklad

Závěr

Mezi tzv. obecně uznávané účetní zásady patří 1) Princip věcné a časové souvislosti (akruální princip), 2) Zásada účetní jednotky, 3) Zásada neomezeného trvání účetní jednotky, 4) Zásada zjišťování výsledku hospodaření v pravidelných intervalech, 5) Zásada objektivity účetních informací, 6) Zásada srovnatelnosti mezi účetními obdobími, 7) Zásada oceňování historickými cenami, 8) Zásada významnosti, 9) Zásada zákazu vzájemného zúčtování (zákaz kompenzace), 10) Zásada opatrnosti.