Pracovní poměr (HPP a zkrácený úvazek)

Zaměstnanci s pracovním poměrem tvoří jádro firmy. Jde o trvalejší zaměstnance s pevně  stanoveným počtem odpracovaných hodin za týden. Pracovní poměr se dělí na:

• plný úvazek (40 hodin týdně)
• a zkrácený úvazek (pod 40 hodin týdně).

Pracovní poměr uzavíráte se zaměstnancem na dobu určitou, nebo na dobu neurčitou. Na dobu určitou může smlouva trvat maximálně 3 roky a může být prodloužena maximálně dvakrát. Poté musíte zaměstnanci nabídnout smlouvu na dobu neurčitou, nebo ukončit spolupráci.

Pracovní poměr vzniká podpisem pracovní smlouvy, která musí obsahovat minimálně:

• druh vykonávané práce,
• místo výkonu práce
• a den nástupu do práce.

Kdy přijmout zaměstnance na pracovní poměr

Zaměstnance na pracovní poměr přijměte ve chvíli, kdy hledáte pomocnou ruku na dlouhodobou a soustavnou práci. Stabilní zaměstnanci se zažitými procesy a know-how budou vždy přínosnější a výkonnější než střídající se brigádníci. Pokud se vám zaměstnanec neosvědčí, můžete ho propustit během tříměsíční zkušební doby nebo kdykoliv později s výpovědní lhůtou 2 měsíce.

Oproti jiným typům smluv ale představuje zaměstnanec na pracovní poměr pro zaměstnavatele větší náklady (například za sociální a zdravotního pojištění, z nějž část odvádí zaměstnavatel). Proto se nevyplatí zaměstnance přijímat, pokud pro něj nebudete mít dostatek práce. Zaměstnancům totiž musíte zaplatit i za pracovní dobu, během které nemají co na práci, ale jsou fyzicky na pracovišti.

Práce na dohodu (DPP a DPČ)

Pokud pro zaměstnance na pracovní poměr nemáte dost práce a sháníte pouze člověka na výpomoc, využijte dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ).

Tento typ smlouvy firmy využívají pro nárazové práce malého rozsahu. U dohod neexistuje minimální odpracovaná doba, ale naopak maximální.

• Na DPP nesmí zaměstnanec odpracovat více než 300 hodin ročně.
• Na DPČ nesmí zaměstnanec odpracovat přes 20 hodin týdně.

I pro dohody platí výpovědní lhůta, ale oproti pracovnímu poměru je kratší a činí 15 dnů.

Ve většině případů za zaměstnance s dohodou neodvádíte zdravotní a sociální pojištění. Výjimkou jsou případy, kdy si vydělá více než:

• 10 000 Kč hrubého měsíčně (DPP)
• 3 000 Kč hrubého měsíčně (DPČ).

Pamatujte ale, že stejně jako u pracovního poměru má zaměstnanec na dohodě nárok na zákonem stanovenou minimální mzdu v přepočtu na hodiny. V roce 2020 je minimální hodinová mzda 87,30 Kč.

Kdy přijmout zaměstnance na dohodu

Dohodáře nabírejte především jako výpomoc. Přijměte je, pokud se vám hromadí nárazová práce nebo potřebujete trvalou pomoc s drobnou prací, která nevyžaduje osmihodinové směny. Stejně tak jsou zaměstnanci na dohodu dobrá volba, pokud se vám krátkodobě nahromadí práce (například v předvánočním období).

Pokud jde o nárazovou práci rozložitelnou do delšího časového období, zvolte DPČ (například administrativní pomoc párkrát za měsíc). V případě intenzivních krátkodobých prací se vyplatí spíše DPP (například jednorázová zakázka vyžadující 2 týdny práce).

Externí spolupráce (IČ)

Pravděpodobně jste slyšeli, že řada firem „zaměstnává” lidi takzvaně na IČ, tedy na živnostenský list. Tento způsob zaměstnávání lidí je ale ve skutečnosti nelegální a je obecně známý jako švarcsystém. Zaměstnavatelé tento systém zneužívají k tomu, aby ušetřili náklady za zaměstnance a neměli vůči nim tolik závazků (jako například výpovědní lhůty, nemocenské nebo proplácení dovolených).

Na IČ můžete spolupracovat pouze s externími dodavateli. Tedy živnostníky, kteří mají kromě vás další klienty. Nikdy proto na pohovorech kandidátům nenabízejte práci na živnostenský list.

O nelegální švarcsystém se jedná, pokud:

• je mezi OSVČ a zaměstnavatelem vztah nadřízený/podřízený,
• OSVČ využívá zaměstnavatelovy nástroje jako například kancelář nebo počítač,
• OSVČ nevystupuje sám za sebe, ale jménem svého „zaměstnavatele”,
• živnostník fakturuje stejné částky pouze jednomu „zaměstnavateli”,
• má OSVČ s firmou uzavřenou smlouvu na dlouhé časové období,
• má OSVČ pevně stanovenou pracovní dobu,
• zaměstnavatel ručí za škodu způsobenou OSVČ,
• má OSVČ příliš malou specializaci.

Kdy pracovat s OSVČ na externí spolupráci

Podnikatelé mohou s OSVČ legálně spolupracovat outsourcováním. Pokud například firma nebo podnikatel vyčlení některé činnosti a svěří je OSVČ nebo jiné firmě, je to právně v pořádku. Typicky si tímto způsobem podnikatelé najímají například externí účetní, IT správce, údržbáře, grafiky a podobně.

Za externího živnostníka nikdy neplatíte sociální a zdravotní pojištění a daně. OSVČ si všechny odvody řeší sami, vy jim pouze vyplatíte odměnu za práci, kterou si sami nastaví (například podle hodiny či podle hotových činností). Pracovní smlouvu nepodepisujete, ale spolupráci můžete právně ošetřit například smlouvou o dílo.

Ousourcing není švarcsystém, protože OSVČ:

• pracuje samostatně a není nikým řízený,
• vykonává činnost pod vlastním jménem,
• pracuje na vlastní odpovědnost
• a má také další klienty.

Pokud tedy na některé dílčí činnosti nechcete nabírat zaměstnance, ale vystačíte si s externistou, využijte tuto možnost.