Stravování zaměstnanců je nejčastěji upraveno v kolektivní smlouvě či ve vnitřním předpise zaměstnavatele. Kolektivní smlouva či vnitřní předpis mohou obsahovat další podmínky pro vznik práva na toto stravování např. výše příspěvku, forma příspěvku či organizace, která stravování zajišťuje či financování zaměstnavatelem.

Zaměstnavatelé svým zaměstnancům přispívají na stravování nejčastěji následujícími formami:

1. Stravenky
2. Stravenkový paušál
3. Příspěvek na stravování ve vlastní jídelně či jiného zprostředkovatele

Stravenky

Nominální výše hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnanci není nijak upravena ani omezena zákonem. Její výše je čistě v kompetenci zaměstnavatele. Stejně tak není zákonem stanoveno jakou výši by měl přispívat zaměstnavatel a jakou zaměstnanec. V praxi se setkáváme s případy, kdy zaměstnavatel hradí celou nominální hodnotu stravenky. Poskytování stravenek je z pohledu zákona o dani z příjmů považováno za poskytnutí nepeněžního plnění.

Daňová uznatelnost na straně zaměstnavatele

Za daňově uznatelné náklady se považují náklady poskytnuté jako nepeněžní plnění a to až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které je poskytováno zaměstnancům při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Zdanění na straně zaměstnance

Na straně zaměstnance se hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatele považuje za osvobozený příjem ze závislé činnosti, a to bez ohledu na daňovou uznatelnost nákladů na straně zaměstnavatele.

Stravenkový paušál

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnou tzv. stravenkový paušál, který představuje peněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování zaměstnanců. Stejně tak jako není omezena nominální hodnota stravenky, tak není omezen peněžní příspěvek na stravování zaměstnanců poskytnutý zaměstnavatelem.

Daňová uznatelnost na straně zaměstnavatele

Za daňově uznatelný náklad se považuje celá výše poskytnutého peněžního příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování.

Zdanění na straně zaměstnance

Na straně zaměstnance se jedná o osvobozený příjem za předpokladu, že se jedná o peněžitý příspěvek na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, který lze poskytnou při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Do uvedeného limitu je příjem osvobozen a nepodléhá ani zdravotnímu a sociálnímu pojištění.

Více o použití stravenek a stravenkového paušálu se dozvíte v článku zde.

Zjistěte, jaký je rozdíl při využití stravenek a stravenkového paušálu v praxi.

Stravování ve vlastním stravovacím zařízení

Za vlastní stravovací zařízení zaměstnavatele lze považovat např. závodní kuchyň s jídelnou či kantýna, provozovaná zaměstnavatelem (služby jsou zabezpečovány zaměstnanci zaměstnavatele).

Daňová uznatelnost na straně zaměstnavatele

V případě závodního stravování zajišťovaném ve vlastním zařízení lze jako daňově účinné náklady považovat náklady na provoz tohoto zařízení např. spotřeba energie, opravy a udržování, kuchyňské vybavení, daňové odpisy kuchyňského vybavení a mzdy pracovníků. Naopak za daňově uznatelné náklady nelze považovat hodnotu potravin. Hodnota potravin je většinou hrazena zaměstnanci případně s finanční pomocí zaměstnavatele a to z fondu kulturních a sociálních potřeb či ze zisku po zdanění. Pokud si zaměstnanci zčásti přispívají na stravování, pak se z pohledu zaměstnavatele bude jednat o výnosy podléhající dani z příjmu a v takovém případě lze část nákladů souvisejících se spotřebou potravin považovat za daňově uznatelnou avšak pouze do výše příjmů z prodeje.

Zdanění na straně zaměstnance

Na straně zaměstnance se hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů považuje za osvobozený příjem ze závislé činnosti.

Stravné při pracovní cestě

Na stravné má zaměstnanec na služební cestě nárok opět dle podle zákoníku práce, a to už v okamžiku, kdy služební cesta přesáhne 5 hodin. Výše cestovních náhrad je stanovena vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí, která bývá každý rok zveřejněna.

Daňová uznatelnost na straně zaměstnavatele

Stravné při pracovní cestě patří mezi tzv. povinné cestovní náhrady, které jsou daňově uznatelné v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) ZDP.

Dále se posouzením daňové uznatelnost nákladů zaměstnavatele na zajištění stravování zaměstnanců při výkonu práce při pracovní cestě a při cestě mimo pravidelné pracoviště např. u vícedenních prezentačních akcí, zabýval i příspěvek Koordinačního výboru komory daňových poradců č. 593/18.05.22.

Výsledkem výše zmíněného příspěvku bylo, že na straně zaměstnavatele jsou daňově uznatelné náklady na zajištění stravování zaměstnanců na pracovní cestě nebo cestě mimo pravidelné pracoviště podávané formou snídaně, oběda nebo večeře, pokud poplatník prokáže oprávnění výše uplatněného daňového nákladu a za předpokladu, že jsou vyloučeny náklady, u kterých je zřejmé, že mají charakter odměňování zaměstnance zaměstnavatelem.

Zdanění na straně zaměstnance

Náhrady cestovních výdajů, které jsou poskytované v souvislosti s výkonem činnost, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti včetně hodnoty bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách nejsou předmět daně z příjmů dle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP.

Více o cestovních náhradách poskytované zaměstnanci při pracovní cestě naleznete v článku zde.