Zálohové doklady a jejich vyúčtování

Od 1. 5. 2004 se staly platby záloh předmětem daně, tj. v případě přijatých plateb je povinen poplatník odvést daň, v případě zaplacených záloh si poplatník může daň odečíst, ovšem až tehdy, když obdrží od příjemce platby daňový doklad.

Z účetního hlediska se o zálohových fakturách se neúčtuje a nejsou daňovými doklady.

Před samotným zápisem doporučujeme zkontrolovat nastavení účetního roku, kde můžete zadat nastavení odpočtů záloh – texty položek, předkontace, členění DPH a způsob účtování (pouze v případě podvojného účetnictví). Tyto přednastavené parametry se automaticky dosazují do položek v případě volby odpočtu zálohy s položkami.

Nastavení účetního roku:

V našich vzorových příkladech využijeme účtování protizápisem v rámci podvojného účetnictví (tj. částka odpočtu je účtována kladně. Pokud použijete účtování zápornou částkou, musí být použitá Předkontace a Zaúčtování DPH „inverzní“ k níže uvedeným, tj. s prohozenými stranami MD a D). Postup v případě daňové evidence je totožný.

Vzorový příklad zálohové faktury vystavené bez vyčísleného DPH

Vzorový příklad zálohové faktury vystavené s vyčísleným DPH

Vzorový příklad zálohové faktury přijaté bez vyčísleného DPH

Vzorový příklad zálohové faktury přijaté s vyčísleným DPH

Krátké tipy

Na položkách faktur odpočtů záloh je vyžadováno zadání Členění DPH. Doporučujeme proto, toto členění uvést v tomto nastavení, odkud se automaticky přenáší na tyto odpočtové položky.

Typy Daňových dokladů můžete nastavit v Uživatelské konfiguraci / Fakturace.

V Seznamu nevypořádaných zálohových dokladů, který se nabízí po volbě Přidat / Odpočet zálohy, je i  přepínač „Všechny zálohové doklady“. Po jeho zapnutí se zobrazí všechny, i vypořádané zálohové doklady. Tuto volbu použijete pro získání rychlého přehledu již vyúčtovaných záloh.

Na vyúčtovacích fakturách se považuje za korektní, pokud jsou normální i odpočtové položky zadány se shodným typem ceny „bez DPH“ či „s DPH“. Z tohoto důvodu nejsou v těchto případech zobrazovány v záložkách „Plnění“ a „Odpočty“ částky, které jsou irelevantní. Podobně se chová program při tisku a zobrazování těchto hodnot v seznamech.
Pokud není dodržen princip shody typu ceny normálních i odpočtových položek, je uživatel na tuto situaci upozorněn v záhlaví faktury. Program v tomto případě počítá výslednou daň (a základ) jako prostý součet všech těchto hodnot z položek dokladu (odpočtové položky mají tyto hodnoty opačné, takže se de facto odčítají).

Protože se u odpočtových položek počítá daň vždy dle zvoleného typu ceny (vesměs tedy „zdola“ či „shora“), může dojít k tomu, že odpočtené částky se liší od částek zadaných na  daňových dokladech. Tuto situaci je vždy možné řešit rozdělením položky odpočtu na dvě položky s typem ceny „jen základ“ a „jen DPH“, nebo  i tak, že přepíšete na daňovém dokladu příslušné částky základu a daně.

V případě účtování o DPH s následnou tvorbou daňového dokladu k přijaté platbě je třeba na daňovém dokladu zachovat stejný kurz jako na hradícím dokladu, aby došlo ke správnému výpočtu kurzového rozdílu. V opačném případě je třeba částky na interním dokladu kurzového rozdílu upravit ručně podle vývoje kurzu.

V daňové evidenci se účtují pouze příjmy a výdaje prostřednictvím pokladního nebo  bankovního dokladu. Daňový doklad k přijaté platbě se neúčtuje. V rámci úhrady zálohové faktury dochází současně k zaúčtování částek DPH, a to podle rozpisu uvedeného na hrazeném dokladu. Z tohoto důvodu je třeba mít na zálohové faktuře uveden rozpis daně!