Vybrané Interpretace Národní účetní rady

Zaměstnanecké požitky

Interpretace I-52 „Zaměstnanecké požitky“ se zabývá problematikou správného účtování zaměstnaneckých benefitů. Níže vybíráme ustanovení z této Interpretace, zveřejněné na stránkách Národní účetní rady.

V české účetní praxi existují různé způsoby účtování zaměstnaneckých požitků, buď výsledkově s přímým dopadem na výsledek hospodaření, nebo rozvahově na vrub vlastního kapitálu. V důsledku tohoto rozdílného účtování a následného vykazování nejsou účetní závěrky účetních jednotek srovnatelné, a to co do výše vykázaného výsledku hospodaření i struktury vlastního kapitálu a výše nákladů.

Zaměstnaneckými požitky se rozumí všechna plnění, která zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům a osobám v obdobných vztazích za výkon jejich činnosti. Tyto požitky mohou nabývat nejrůznějších forem (peněžní i nepeněžní) a mít charakter jak krátkodobý, tak dlouhodobý. Požitky mohou být poskytovány jednak zaměstnancům přímo, nebo nepřímo např. jejich rodinným příslušníkům. Při jejich poskytování se též může přihlížet k určitým specifikům jako je například pracovní pozice nebo doba trvání pracovního poměru.

Pro účely této interpretace se zaměstnaneckým požitkem rozumí takový, na nějž zaměstnanci vyplývá nárok z právního předpisu, kolektivní smlouvy, interního předpisu, závazného příslibu zaměstnavatele a zaměstnavatel již z vlastní vůle nemůže tento požitek neposkytnout. Za zaměstnanecký požitek pro účely této intepretace nepovažujeme platby a přísliby odvozené od hodnoty podílu (akcií či obchodních podílů).

Lidská práce poskytovaná v pracovním či jiném obdobném vztahu odpovídá ve své podstatě spotřebě externích zdrojů, a proto zaměstnanecké požitky poskytnuté zaměstnancům mají být vykazovány výsledkově.

Vykazování všech forem zaměstnaneckých požitků je založeno na principu uznání závazku zaměstnavatelem vůči zaměstnanci. Náklad vzniká v období, kdy zaměstnanec svoji práci, za níž mu vzniká nárok na zaměstnanecké požitky vykonával.

Tvoří-li účetní jednotka fondy ze zisku z titulu zaměstnaneckých požitků, jsou pouze informací o rozsahu nároků zaměstnanců, k jejichž budoucímu uhrazení se zaměstnavatel zavázal, a jejich využití pro zúčtování tak nemůže nahrazovat vykazování osobních nákladů. Použití fondů se vykazuje na vrub nerozděleného zisku, případně vůči jiné složce vlastního kapitálu. Vykazování zaměstnaneckých požitků ve vztahu k fondům řeší také Interpretace I-8.

Veškeré nároky zaměstnanců a závazky k nim musí být ocenitelné, a toto ocenění musí zohledňovat veškeré známé skutečnosti. Při ocenění je vhodné využít i matematicko-statistické metody a zvážit použití oceňovacích metod založených na diskontovaných peněžních tocích.

Dle povahy dluhu vůči zaměstnancům rozhodne účetní jednotka o tom, jak budou vykazovány, tedy jako běžný dluh, dohadná položka nebo jako rezerva.

Krátkodobými požitky se rozumí zaměstnanecké požitky, které jsou splatné do konce následujícího účetního období po účetním období, ve kterém nárok na požitek vznikl, to znamená po období, ve kterém zaměstnanci poskytli účetní jednotce výkon své práce. Účetní jednotka vykáže závazek vůči zaměstnancům a zároveň náklad. Těmito požitky se rozumí, mimo mezd a platů, příspěvky zaměstnavatele na sociální zabezpečení, zdravotní a penzijní pojištění, příspěvky na životní pojištění, krátkodobé kompenzace, bonusy vázané na zisk či jiný ekonomický či obdobný ukazatel.

Krátkodobé placené volno lze, pro účely této interpretace, rozdělit na kumulativní a nekumulativní. Kumulativní volno, na něž je nárok, lze přenášet do dalšího období. Nárok na kumulativní volno vzniká zaměstnanci ve chvíli, kdy poskytl zaměstnavateli výkon práce. Závazky vůči zaměstnancům a náklady jsou vykazovány v okamžiku, kdy zaměstnanci vznikl nárok na zaměstnanecký požitek, případně k jinému smluvně či interně ošetřenému datu. Nárok na nekumulativní volno je jako náklad zohledněn v okamžiku, kdy k čerpání tohoto volna zaměstnancem dochází. Tento nárok nelze převádět do dalšího účetního období.

Formou motivace mohou být i bonusy vázané na zisk účetní jednotky nebo na jiný ukazatel. Mohou být dány smluvně (např. kolektivní smlouva, pracovní smlouva) nebo vnitřním předpisem či zvykově, a to v případě, kdy tak zaměstnavatel v minulosti konal, a toto chování je schopno založit legitimní očekávání zaměstnance. Závazek však může být vykázán jen tehdy, pokud je předpoklad plnění dostatečně pravděpodobný a lze jej k rozvahovému dni spolehlivě ocenit.

Formu zaměstnaneckého požitku mají (mohou mít) jakákoli plnění bez ohledu na způsob či formu jejich poskytnutí, a to i plnění zaměstnavatelem pouze spolufinancovaná. Tyto náklady zaměstnavatele by měly být v okamžiku vzniku jejich nároku vykazovány do osobních nákladů.

Dlouhodobé zaměstnanecké požitky jsou takové, které nejsou splatné do konce následujícího účetního období po účetním období, kdy zaměstnanec vykonal práci pro zaměstnavatele, ze které je nárok zaměstnance na požitek dovozován. Může jít např. o dlouhodobá placená volna, jubilea, odpracování určitého počtu let, požitky při dlouhodobé pracovní neschopnosti apod.

Tip redakce

Vyzkoušejte si zdarma účetní program Money S3

S ním můžete snadno vést účetnictví, daňovou evidenci, vystavovat faktury a evidovat sklad pro kamenný i online prodej.

Stáhnout zkušební verzi

Vykazování a oceňování cenin

Interpretace I-49 „Vykazování a oceňování cenin“ se zabývá správným vykazováním a oceňováním cenin. Níže vybíráme některá ustanovení této Interpretace, která byla zveřejněna na stránkách Národní účetní rady.

Účetní předpisy ukládají účetním jednotkám v souvislosti s vykazováním a oceňováním cenin následující povinnosti:

1. oceňovat ceniny jejich jmenovitou hodnotou,
2. evidovat ceniny také v cizí měně, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně,
3. ceniny vyjádřené v cizí měně přepočítávat na českou měnu při jejich prvotním ocenění a také k rozvahovému dni.

Účetní předpisy nedefinují pojem „ceniny“, obsahují pouze příkladný výčet cenin, které se vykazují ve skupině „peněžní prostředky v pokladně“.

Obecně pod pojmem ceniny chápeme účelový platební prostředek, tj. oběžné aktivum v určité hodnotě, které slouží jako ekvivalent peněz, avšak pouze pro vymezený účel nebo účely, například k úhradě určitých služeb, k platbě určitých poplatků, k nákupu určitého zboží nebo v určitých provozovnách či určité síti provozoven. Z hodnoty ceniny je čerpáno při jejím použití. Ceniny lze rozdělit podle jejich určení na ceniny k úhradě poplatků nebo daní (např. kolkové známky, dálniční nálepky, tabákové nálepky, kontrolní pásky ke značení lihu, nálepky, žetony nebo jiné ceniny potvrzující zaplacení poplatku za svoz odpadu), ceniny k úhradě služeb (např. jízdenky, místenky, letenky, vstupenky, poštovní známky, telefonní karty, cestovní poukázky (na zajištění dovolené), poukázky na sport a kulturu, na preventivní a nadstandardní zdravotní péči, na vzdělávání), ceniny k platbám za zboží (např. dárkové poukázky na nákup zboží, slevové poukázky).

Účetní jednotka by měla v rozvaze jako peněžní prostředky v pokladně vykazovat pouze takové ceniny, které mají obdobný charakter jako peněžní ekvivalenty.

Ceniny musí být snadno a pohotově směnitelné za předem známou částku peněžních prostředků nebo přímo použitelné jako platební prostředek při nákupu předem neurčeného zboží nebo služeb.

Snadno a pohotově směnitelné jsou takové ceniny, které je možné směnit za peněžní prostředky zpravidla do tří měsíců. Ceninou je například tabáková nálepka či stravenka u účetní jednotky, která přijala stravenku jako platební prostředek a očekává následnou směnu za peněžní prostředky.

Ceniny se oceňují jejich jmenovitou hodnotou. Emitent oceňuje vydané potvrzení vlastními náklady.

Distributor a konečný spotřebitel oceňují potvrzení jejich pořizovací cenou. Pořizovací cenou se oceňují i potvrzení, na kterých není uvedená jmenovitá (nominální) hodnota v platné měně, ale v jiných jednotkách (například v jednotkách zboží nebo služby, které se budou čerpat za potvrzení v budoucnosti). Následná změna ceny služby nebo zboží, na které je vystaveno potvrzení, není důvodem pro změnu ocenění tohoto potvrzení.

K rozvahovému dni se přepočítávají na českou měnu pouze ceniny evidované v cizí měně, které se vykazují jako peněžní prostředky v pokladně a je s nimi spojeno kurzové riziko.