Obsah
Je v zájmu daňových subjektů, aby jejich daňové povinnosti byly stanoveny v rámci dokazování. Pokud už ale dojde k tomu, že daň bude stanovena podle pomůcek správce daně – což je minimálně procesně pro daňový subjekt nevýhodné – může nám být v této věci inspirativní argumentace Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ve svém rozsudku 8 Afs 242/2023-38 z 3. října 2024.
Kdy může správce daně použít pro stanovení daně pomůcky
Daňový subjekt má vůči správci daně při stanovení daně – procesně – dvě povinnosti:
1. Podat daňové tvrzení
Daňovým tvrzení se rozumí:
- daňové přiznání,
- hlášení (např, kontrolní hlášení) nebo
- vyúčtování (např. vyúčtování závislé činnosti zaměstnanců).
V dalším textu budeme zmiňovat ten nejběžnější typ tvrzení – daňové přiznání (dále také jen „DP“).
Zpracovat a podat DP vyžaduje:
- mít k dispozici potřebné informace, které mají být v DP uvedeny,
- disponovat znalostmi k vyplnění samotného formuláře DP a
- následně zvolit správnou formu pro podání DP (papírově či elektronicky).
Zvláště pro elektronické podání je velmi praktické mít k dispozici účetní systém (jako např. Money), který podávání DP ve správném formátu značně ulehčí.
2. Prokázat správnost údajů uvedených v daňovém přiznání
Prokázat správnost údajů uvedených v DP je úkol nepoměrně složitější, než samotné podání DP.
Základním „postupem“ při prokazování je tzv. dokazování. Dokazování provádí správce daně. Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. V této fázi daňového řízení musí daňový subjekt být v součinnosti se správcem daně, musí navrhovat důkazní prostředky, aby byl schopen „obhájit“ informace uvedené ve svém DP.
Pokud daňový subjekt není schopen v rámci dokazování prokázat skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně, může správce daně přejít na tzv. pomůcky.
Daň stanovená podle pomůcek
Daň stanovená podle pomůcek je po dokazování tedy druhým způsobem stanovení daně. Pro daňový subjekt je tento způsob stanovení daně velmi nevýhodný. Je to dáno tím, že správce daně si opatřuje pomůcky a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Daňový subjekt se v podstatě stává pasivním účastníkem řízení.
Pomůckami jsou zejména:
- důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny,
- podaná vysvětlení,
- porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností,
- vlastní poznatky správce daně získané při správě daní.
Jaká je obrana proti pomůckám
Naprosto zásadní při obraně daňového subjektu proti pomůckám správce daně je to, aby stanovení daně proběhlo v rámci dokazování.
Jde o to, aby daňový subjekt byl v rámci dokazování aktivní, byl schopen přiřadit dané náklady ke konkrétním výnosům (např. za pomocí účetního systému Money), uměl prokázat, že DPH na vstupu slouží k ekonomické činnosti, u které je nárok na odpočet DPH, musí navrhovat další důkazní prostředky, aby se nedostal do důkazní nouze.
Pokud již dojde k tomu, že daň bude stanovena na základě pomůcek, je dobré vědět, že správce daně při stanovení daně podle pomůcek musí podle daňového řádu přihlédnout také ke zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i když jím nebyly uplatněny. Je na daňovém subjektu, aby si toto své zákonné právo pohlídal.
Rozsudek NSS
Skutkově případ spočíval v tom, že daňovému subjektu byla doměřena daň z příjmů právnických osob včetně penále a to na základě pomůcek. Následně se daňový subjekt odvolal, výsledkem bylo snížení doměřené daně včetně penále, nicméně dále se zůstalo v pomůckách.
Poté byla daňovým subjektem podána žaloba ke krajskému soudu (dále také jen „KS“). KS ve svém rozsudku konstatoval, že správce daně řádně zpochybnil úplnost a správnost účetnictví, že daňový subjekt nebyl schopen přiřadit jednotlivé náklady k daným zakázkám a tudíž přechod na pomůcky byl v pořádku! Krajský soud tedy žalobu daňového subjektu zamítl.
V rámci kasační stížnosti daňový subjekt uvedl, že přechod na pomůcky nebyl zákonný, neboť správcem daně byla zpochybněna pouze marginální část účetnictví a dále že zvolený způsob výpočtu daně byl nelogický a to z toho důvodu, že na pomůcky se přešlo z důvodu zpochybnění nákladů, které však byly následně použity jako pomůcka…
NSS následně rozsudek KS i rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil. V rozsudku byly zmíněny mimo jiné také tyto stanoviska NSS:
- i když je účetnictví neúplné a neprůkazné, lze skutečnosti prokázat i jinak,
- při přechodu na pomůcky musí být zpochybněna podstatná část účetnictví,
- daň musí být stanovena dostatečně spolehlivě,
- při použití pomůcek musí být zřejmá úvaha správce daně při konstrukci pomůcky,
- konstrukce pomůcky nesmí trpět logickými deficity (např. při stanovení pomůcek u pekařství nelze použít údaje od osoby provozující autoservis).
Právě z důvodu nelogičnosti rozhodnutí správce daně a KS zrušil. Nelogičnost spočívala v tom, že zpochybněné náklady vedly k pomůckám a poté ty samé náklady byly použity jako pomůcky!
Závěr
Nejbezpečnější obranou proti pomůckám je bezpochyby postup daňového subjektu v daňovém řízení, kdy správce daně do použití pomůcek není vůbec „vpuštěn“ a dbát na to, aby byla daň stanovena v rámci dokazování, kde má daňový subjekt podstatně více procesních práv.
Jedním ze silných nástrojů, jak se udržet v rovině dokazování, je používání informačních či účetních systémů jako je např. Money, které nám výrazně zvyšují možnost správci daně prokázat pravdivost námi tvrzených skutečností např. v přiřazování nákladů k jednotlivým zakázkám!
Když už jsme se dostali při stanovení daně k pomůckám, je potřeba pečlivě zkoumat postup správce daně při konstrukci pomůcek a to zvláště z pohledu logiky!
Byly informace v článku užitečné?
Hodnocení pouze pro uživatele našeho blogu.