Přímé daně

Daně dělíme na přímé a nepřímé. Přímé daně jsou ty, které poplatník sám (nebo prostřednictvím svého zaměstnavatele) odvádí finančnímu úřadu. Patří mezi ně:

• daň z příjmů fyzických a právnických osob,
• daň z nemovitých věcí,
• silniční daň,
• darovací daň,
• dědická daň.

U přímých daní je vždy známé konkrétní jméno poplatníka (toho, kdo daň platí).

Mezi nepřímé daně patří třeba daň z přidané hodnoty (DPH). Na rozdíl od přímých daní u nepřímých daní není známo konkrétní jméno poplatníka.

Př. Jan Sedlák jde nakoupit do supermarketu. Na cenovkách v regálu vidí konečnou cenu zboží (121 Kč), která se skládá z částky, kterou dostane obchodník (100 Kč), a z DPH (21 Kč). Na pokladně zaplatí celou částku. Supermarket později DPH zaplacené Janem Sedlákem odvede státu. Ale nikde neuvádí, kdo toto DPH zaplatil (tj. neeviduje jména koncových zákazníků).

Pomůckou pro rozlišování přímých a nepřímých daní je vaše aktivita při odvodu. Musíte sami vyplnit daňové přiznání a daň poslat státu (případně to za vás dělá zaměstnavatel)? Pokud ano, je to přímá daň.

Jestli žádné přiznání nevyplňujete a aktivně daň neodesíláte, je to daň nepřímá.