Solitea, a.s. | 05. 12. 2019
Odstupné se týká jen výpovědí z hlavního pracovního poměru. Netýká se dohod o provedení práce nebo o provedení činnosti. Nárok na odstupné navíc vzniká jen, když je pracovní poměr ukončen z těchto důvodů:
V případě ukončení dohodou v ní musí být explicitně uvedený jeden z těchto důvodů.
Jakmile nastane některá z uvedených situací, musí zaměstnavatel určit, jak vysoké odstupné zaměstnanci náleží. Nejnižší možnou (povinnou) výši odstupného stanovuje zákoník práce a vychází z průměrné hrubé mzdy zaměstnance.
Délka pracovního poměru | Minimální výše odstupného |
Méně než 1 rok | Jeden průměrný výdělek |
Alespoň 1 rok a méně než 2 roky | Dvojnásobek průměrného výdělku |
Více než 2 roky | Trojnásobek průměrného výdělku |
Zaměstnavatel ale může z vlastní vůle vyplatit vyšší částku. Speciální situace nastává v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, kdy má zaměstnanec nárok na minimálně dvanáctinásobek průměrného hrubého výdělku. To však neplatí v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec byl opilý, zdrogovaný nebo porušil bezpečnostní předpisy, se kterými byl seznámen.
Podle zákoníku práce musí zaměstnavatel vyplatit odstupné v nejbližším výplatním termínu od skončení pracovního poměru. Obě strany se však mohou domluvit na dřívějším i pozdějším termínu. Například přímo ke dni ukončení poměru. Dohoda ale musí být písemná.
Zákon myslí i na situaci, kdy se zaměstnanec do stejného zaměstnání vrátí dříve než po uplynutí doby, za kterou mu bylo vyplaceno odstupné. Tehdy je povinen poměrnou částku zaměstnavateli vrátit. Pokud tedy dostane odstupné ve výši tří měsíčních platů a do zaměstnání se po dvou měsících vrátí, musí jeden měsíční plat zaměstnanci vrátit.
03. 03. 2020
Témata: Cestovní náhrady, Mzdy a personalistika
DPH Daň z příjmu Majetkové daně Daň z nemovitosti Daňové přiznání Sociální a zdravotní pojištění