Obsah
Znalost správného používání účtové osnovy a účtového rozvrhu je nepostradatelná při vedení účetnictví každého podnikatelského subjektu – účetní jednotky. V čem spočívá smysl účtové osnovy a účtového rozvrhu? Jak se projevuje jejich dodržování v běžném účtování? Jak se projevuje jejich respektování v rámci účetní uzávěrky a účetní závěrky, zejména v rozvaze (bilanci) a výkazu zisků a ztrát (výsledovce)? V tomto článku si základní souvislosti představíme, při respektování zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, Vyhlášky č. 500/2002 Sb. a Českých účetních standardů pro podnikatele.
Účtová osnova
Pro správné používání konkrétních účtů v účetnictví existuje jednoduše řečeno „telefonní seznam“, z něhož se vychází. Tento „telefonní seznam“ je označován jako tzv. účtová osnova. V historii měla podobu tzv. závazné účtové osnovy, v současnosti se jedná o tzv. směrnou účtovou osnovu.
Tzv. závazná účtová osnova obsahovala účtové třídy, které se dále členily na účtové skupiny a ty dále na syntetické účty. Používání té které účtové třídy, konkrétní účtové skupiny a toho kterého syntetického účtu pro zaúčtování jasně definované hospodářské transakce bylo dáno účetními předpisy (v dávné historii tzv. Opatřením Ministerstva financí České republiky pro vedení podvojného účetnictví).
V současné době existuje tzv. směrná účtová osnova, která obsahuje pouze účtové třídy, které se dále člení na účtové skupiny. Používání té které účtové třídy a konkrétní účtové skupiny pro zaúčtování jasně definované hospodářské transakce je dáno Vyhláškou č. 500/2002 Sb.
V souladu s Vyhláškou č. 500/2002 Sb. je účtových tříd ve směrné účtové osnově uvedeno celkem 10, přičemž účtová třída 0 až 7 je určena pro finanční účetnictví, zatímco účtová třída 8 a 9 je určena pro oblast manažerského účetnictví – pokud je manažerské účetnictví realizováno v tzv. dvouokruhové soustavě účetnictví (tj. finanční účetnictví v účtové třídě 0 až 7 a manažerské účetnictví v účtové třídě 8 a 9).
Každá účtová třída se dále dělí do účtových skupin, kterých je v každé účtové třídě maximálně 10. V rámci účtování je nutné dodržovat pro tu kterou účetní transakci přesně vymezenou účtovou třídu a účtovou skupinu.
Členění účtových tříd ve směrné účtové osnově je následující:
- Účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek
- Účtová třída 1 – Zásoby
- Účtová třída 2 – Krátkodobý finanční majetek, peněžní prostředky a krátkodobé finanční dluhy
- Účtová třída 3 – Zúčtovací vztahy
- Účtová třída 4 – Vlastní kapitál a dlouhodobé dluhy
- Účtová třída 5 – Náklady
- Účtová třída 6 – Výnosy
- Účtová třída 7 – Závěrkové a podrozvahové účty
- Účtová třída 8 – Manažerské účetnictví
- Účtová třída 9 – Manažerské účetnictví
Struktura směrné účtové osnovy respektuje především:
- likvidnost aktiv, tj. dobu přeměny jedné majetkové složky v jinou,
- krátkodobost, resp. dlouhodobost majetku a závazků (dluhů),
- funkci majetku v rámci ekonomické činnosti,
- náklady a výnosy podle členění výsledku hospodaření na provozní a finanční.
Každá účtová třída tedy obsahuje několik účtových skupin, jejichž číselné označení představuje „dvojčíslí“, nikoliv pouze „druhé číslo“. Například účtová skupina 21 představuje „Peněžní prostředky v pokladně“, přičemž se tato účtová skupina nachází v účtové třídě 2 – Krátkodobý finanční majetek, peněžní prostředky a krátkodobé finanční dluhy. Struktura účtových skupin v té které účtové třídě je tedy pevně definována Vyhláškou č. 500/2002 Sb.
Účtový rozvrh
Podle Vyhlášky č. 500/2002 Sb. je účetní jednotka povinna tzv. směrnou účtovou osnovu dále „rozpracovat a doplnit“ do podoby tzv. účtového rozvrhu. Tím se rozumí, že účetní jednotka doplní tu kterou účtovou skupinu dále ještě o tzv. syntetické účty. Tyto syntetické účty účetní jednotka zpravidla dále rozpracovává o tzv. analytické účty. Syntetické účty jsou označeny textací a dále číselným „trojčíslím“. Analytické účty jsou označeny textací a dále číselným „více než trojčíslím“.
Příklad členění účtového rozvrhu u účetní jednotky:
- Účtová třída 1 – Zásoby: Předepsáno povinně Vyhláškou č. 500/2002 Sb.
- Účtová skupina 12 – Zásoby vlastní činnosti: Předepsáno povinně Vyhláškou č. 500/2002 Sb.
- Syntetické účty: 121 – Nedokončená výroba, 122 – Polotovary vlastní výroby, 123 – Výrobky, 124 – Mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny: Vytvořeno dle interní směrnice a rozhodnutí účetní jednotky.
- Analytické účty: 121.1 – Nedokončená výroba A, 121.2 – Nedokončená výroba B, 121.3 – Nedokončená výroba C: Vytvořeno dle interní směrnice a rozhodnutí účetní jednotky.
Příklad konkrétního analytického účtu 321.22 fiktivního účtového rozvrhu:
- Jedná se o účtovou třídu 3 – Zúčtovací vztahy.
- Jedná se o účtovou skupinu 32 – Závazky (krátkodobé).
- Jedná se o syntetický účet 321 – Dodavatelé.
- Jedná se o analytický účet 321.22 – Dodavatelé Praha.
V praktickém životě používají podnikatelské subjekty zpravidla strukturu jednotlivých účtových skupin dle tzv. závazné účtové osnovy z 90. let 20. století a převzali ji do svého účtového rozvrhu.
Závěr
V rámci podvojného účetnictví se účtuje na konkrétní účty, jenž vycházejí z tzv. směrné účtové osnovy. Směrná účtová osnova, v souladu s Vyhláškou č. 500/2002 Sb., definuje účtové třídy, které se dále člení na účtové skupiny. Účtových tříd je celkem 10, přičemž účtové třídy 0 až 7 jsou určeny pro soustavu finančního účetnictví. Účtové třídy 8 a 9 jsou určeny pro soustavu manažerského účetnictví (pokud je manažerské účetnictví organizováno v tzv. dvouokruhové soustavě účetnictví). Účetní jednotka je povinna dále každou účtovou skupinu „rozvést, rozpracovat“ na úroveň tzv. syntetických účtů a ty dále členit dle nutnosti nebo dle Vyhlášky č. 500/2002 Sb. na úroveň tzv. analytických účtů.
- Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
- Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví
Byly informace v článku užitečné?
Hodnocení pouze pro uživatele našeho blogu.