Nejvyšší správní soud se vyjádřil ke zdaňování příjmů profesionálních sportovců

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) se ve svém rozsudku 6 Afs 278/2016-54 vydaném dne 13. července 2017 zabýval zdaněním příjmů profesionálního fotbalisty. Podstata sporu spočívala v tom, že fotbalista jakožto držitel živnostenského oprávnění na „Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti“ uplatňoval proti dosaženým příjmům paušální výdaje ve výši 60 %, zatímco názor finanční správy byl ten, že se u hráče kolektivního sportu nemůže jednat o příjmy z živnostenského podnikání, ale o příjmy z výkonu nezávislého povolání, kde lze uplatnit pouze 40 % paušál.

Z pohledu zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) se jedná o posouzení, zda příjem spadá pod § 7 odst. 1 písm. b) ZDP (60 % paušál) nebo o příjem podle tehdejšího § 7 odst. 2 písm. b) ZDP (40 % paušál).

Pro dokreslení situace lze dodat, že doměřená daň včetně příslušenství přesáhla 1 mil. Kč.

Stanovisko Odvolacího finančního ředitelství a krajského soudu

Po doměření daně a příslušenství bylo podáno odvolání, které na doměrku nic nezměnilo. Také následná správní žaloba u krajského soudu nevedla k úspěchu. Argumentace odvolacího správního orgánu a krajského soudu proč se nejedná o živnostenské podnikání, spočívala v tom, že činnost profesionálního fotbalisty nesplňuje následující definice:

1. Ustanovení § 2 živnostenského zákona – „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“
2. Ustanovení nařízení vlády, kde je definovaná náplň živnostenského oprávnění Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti – „…Činnost výkonných sportovců, případně rozhodčích, provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku.“

Dále bylo zdůrazňováno, že se nejedná o:

• samostatnou činnost – hráč se sám nerozhoduje, zda bude nominován k zápasu, zda se zúčastní tréninku, zda bude respektovat pokyny trenéra apod.,
• činnost vlastním jménem – hráč se účastní sportovních akcí pod jménem klubu,
• činnost na vlastní odpovědnost – odpovědnost je opět na klubu.

Řízení u NSS

Stěžovatel – fotbalista – v kasační stížnosti namítal, že krajský soud dospěl k vnitřně rozpornému závěru, že pokud byla popřena samostatnost při výkonu jeho činnosti, tak příjem z jeho činnosti nemohl být překlasifikován z § 7 odst. 1 písm. b) na § 7 odst. 2 písm. b) ZDP, neboť tento příjem by vůbec nepatřil pod § 7 ZDP!

Dále stěžovatel namítl, že správce daně nezpochybnil účtování DPH za předmětnou činnost, přičemž nezbytným znakem aplikace DPH je výkon samostatné ekonomické činnosti podle zákona o dani z přidané hodnoty!

Další argumentace stěžovatele:

• samostatné vyhodnocení situace a samotné rozhodování při jejím řešení je pro výkon jeho činnosti nezbytné,
• přirovnává se k subdodavateli, kdy subdodavatel musí svoje plnění vykonat samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a to i přes to, že celkové plnění předává generální dodavatel svým jménem a nikoliv jménem jednotlivých subdodavatelů,
• vlastním jménem vystupuje v článcích a reportážích v médiích,
• stěžovatel plně odpovídá svému klubu za plnění povinností ze smlouvy,
• nelze omezovat sportovce v kolektivních sportech oproti individuálním sportovcům v tom smyslu, že ti v kolektivních sportech nemůžou mít živnostenské oprávnění,

Právní názor šestého senátu NSS lze rámcově shrnout následovně:

• argumentaci krajského soudu ohledně samostatnosti vykonávané činnosti NSS shledává jako nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů (krajský soud nejprve tvrdí, že se nejedná o samostatnou činnost a následně tuto činnost klasifikuje jako nezávislé povolání, které je považováno za jinou samostatnou činnost),
• činnost profesionálních sportovců je v podstatě neujasněná a právně neupravená,
• povinnost dbát pokynů není možné přeceňovat,
• pro posouzení právního vztahu je rozhodný úmysl smluvních stran, který je vyjádřen v profesionální smlouvě, kde obě strany mají zájem na tom, aby se jednalo o samostatnou výdělečnou činnost stěžovatele,
• neexistence právní definice nezávislého povolání,
• NSS se ztotožnil s argumentací stěžovatele ohledně uplatnění DPH na jeho činnost.

Závěrem NSS konstatuje, že z důvodu neujasněnosti právní úpravy lze provozovat činnost profesionálního sportovce buď jako živnostenské podnikání nebo jako nezávislé povolání. Za daného právního stavu nelze nutit daňový subjekt, aby zvolil ten způsob zdanění, který je vhodnější z hlediska fiskálního zájmu státu!

Tímto rozsudkem byl zrušen rozsudek krajského soudu i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství.

Stanovisko Finanční správy ČR k danému judikátu

Generální finanční ředitelství dne 25. července 2017 vydalo sdělení k výše komentovanému rozsudku, v němž konstatuje, že se plně ztotožňuje se závěry v něm uvedenými. Ze sdělení vyplývá:

• profesionální sportovci můžou vykonávat svoji činnost buď jako živnost nebo jako nezávislé povolání,
• nelze činit rozdíl v této věci mezi kolektivními a individuálními sporty,
• u živnostenského podnikání lze uplatnit paušální výdaje ve výši 60 %, u nezávislého povolání pouze 40 %,
• případné opravy ve výši paušálu lze učinit v neprekludovaných obdobích,
• u probíhajících daňových kontrol bude názor NSS zohledněn,
• obdobně bude také nahlíženo na rozhodčí.