Účtování fakultativních a doplňkových činností

Fakultativní činnost

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, definuje předmět činností sociálních služeb. Taxativním výčtem úkonů, dle § 35 odst. 1 se definují základní činnosti, které mohou být sociální službou poskytovány. Základní činnosti jsou přesně definovány dle typu poskytované služby. Ostatní činnosti, které nezisková organizace poskytuje, spadají do tzv. fakultativních činností. To, že mohou být fakultativně v sociálních službách poskytovány i jiné činnosti vymezuje § 34 písm. m) odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. Je možné říct, že se jedná o další, nadstandardní služby, doplňující základní činnosti, jež nejsou poskytovateli sociálních služeb zcela automaticky zabezpečovány, ale jen na základě žádosti klienta. Záleží proto na poskytovateli, jak vyhodnotí poptávku po nadstandardních činnostech.

Klíčovým prvkem pro poskytnutí fakultativní služby je vyhodnocení fyzického a duševního stavu klienta, tzn. je si schopen klient danou službu zajistit sám, či je potřebné zajistit službu u poskytovatele péče. Vodítkem pro správné posouzení může být protokol o posouzení zdravotního stavu klienta vyhotoveným pro účely stanovení stupně závislosti a přiznání příspěvků na péči. Nicméně posouzení poskytovatelem sociální služby je zcela individuální, což vede k rozdílným výsledkům posouzení. Tyto nejasnosti mohou vést k pochybením při posouzení kategorizace činností (základní, fakultativní či vedlejší doplňková) což může vést např. ke splývání sociálních služeb, ve zcela jinou sociální službu či k chybnému stanovení úhrady za službu. Poskytnutí fakultativní služby je závislé na několika podmínkách. Jedná se např. o:

Žadatel o sociální službu je prokazatelně osobou, která je v nepříznivé životní situaci. Jde o činnosti související s péčí o osobu v nepříznivé životní situaci. Požadovaná činnost není definována Vyhláškou č. 505/2006 Sb. a daná činnost není ve vyhlášce uvedena. Jde o činnost související s registrovanou sociální službou. Činnost nenahrazuje běžně dostupné veřejné služby. Činnost lze plně zajistit vlastními zaměstnanci a vlastními prostředky poskytovatele.

Takovou typickou fakultativní službou je doprava klienta do sociálního zařízení a následně po skončení péče do místa trvalého pobytu. Tyto služby ovšem jsou vždy poskytovány zaměstnanci sociálního zařízení.

Na příkladu si popíšeme tuto typickou fakultativní službu, kterou je svoz klientů denního stacionáře tzv. svozová služba. Zaměříme se i na správné účtování a prokazatelnost. Svozovou službu v zařízení koná jeden pracovník v sociálních službách, jedním a týmž autem. Protože se nejedná o sociální službu a dotace jsou dle § 101a, § 105 poskytovány pouze a jenom na sociální služby vymezené dle zákona č. 108/2006 Sb. je třeba i prokázat, že na tuto službu dotace poskytované na sociální (základní) služby nebyly čerpány.

Ve většině případů při účtování dané služby se v účetních operacích s tímto počítá a často, jsou v účtové osnově pro tyto případy i vyčleněny samostatné účty. Dále je možno při účtování použít další třídící kritéria jako jsou například zakázky, nezávislé znaky či činnosti.

Zákon o sociálních službách nám v § 77 říká, že úhrada za fakultativní činnosti může být stanovena v plné výši nákladů na tyto služby. Právě proto při kalkulaci nákladů na svozovou službu musíme brát v potaz veškeré náklady přímo spojené s touto činností. Jedná se o:

• mzdu pracovníka,
• spotřebu pohonných hmot v korunovém vyjádření,
• opravy a udržování automobilu,
• odpisy.

Účtování:

hrubá mzda zaměstnance	521/331
odvody SP a ZP	524/336
zákonné pojištění	525/336
spotřeba PHM	503/321
opravy a udržování	511/321
odpis	551/082

Za použití dalších třídících kritérií jako je zakázka, činnost apod., bude zjednodušena následná filtrace nákladů a výnosů dané služby (denní stacionář) a činnosti, zakázky apod. (svoz klientů). Takže služba je vždy schopna prokázat výši nákladů a výnosů na fakultativní službu. V tomto případě se náklady a výnosy musí rovnat, fakultativní činnost nikdy nesmí generovat zisk.

Doplňkové činnost (hospodářské)

Doplňkové činnosti jsou takové činnosti, které vykonává nezisková organizace na základě živnostenského oprávnění v rozsahu uvedeném v živnostenském listu, koncesní listině apod. Stejně jako v případě fakultativních činností, tak i doplňkové činnosti jsou vykonávány zaměstnanci organizace. Nejběžnější typy hospodářské činnosti zahrnují např. stravovací služby jak pro klienty, tak pro cizí strávníky (ne-klienty), akreditované či neakreditované vzdělávání pracovníků v sociálních službách, půjčovnu kompenzačních pomůcek, pronájmy nemovitostí apod. Nelze taxativním výčtem přesně stanovit seznam doplňkových činností. Vše je závislé na pravidlech organizace a především, na stanovení její hlavní činnosti. Stejně jako v případě fakultativních činností i doplňkové (hospodářské) činnosti musí být účetně odděleny od základních činností. Na rozdíl od fakultativních služeb by měli služby doplňkové generovat zisk a tím sloužit jako další (vlastní) zdroj financování základních činností.

Vzhledem k charakteru doplňkový činností je třeba vědět, zda je konečný uživatel služby vlastní zaměstnanec, klient služby či cizí příjemce (např. strávník, který nevyužívá sociální služby či zaměstnanec cizí organizace, kterému je poskytnuto školení). V každém případě zvláště pokud se jedná o službu jak pro základní činnosti, tak i ekonomickou činnost je třeba vést oddělené účetnictví. V při účtování těchto účetních případů se nejčastěji využívají další třídící kritéria jako jsou již zmiňované činnosti, střediska, zakázky apod.

Doplňkové(hospodářské) činnosti, které nám generují výkony jak pro základní činnosti v sociálních službách, tak i pro ekonomické činnosti jsou v neziskovém sektoru z cela běžné.

Závěr

Fakultativní a doplňkové (hospodářské) činnosti téměř splývají, nebýt drobných rozdílů, které je v konkrétním případě vzájemně rozlišují a oddělují. Fakultativní činnosti mohou generovat tržby výhradně do výše nákladů, zatímco doplňkové činnosti mohou generovat zisk, který je vnímám jako vlastní zdroj a způsob spolufinancování neziskové organizace.