Jak účtovat: Směnky v účetnictví

Vymezení směnek v účetnictví

Směnka je definována jako listinný cenný papír, který vyjadřuje bezvýhradný slib dlužníka, popřípadě příkaz k zaplacení směnečné sumy v přesně stanovený den na přesně stanoveném místě.

Druhy směnky

Směnka vlastní – výstavce v ní bezpodmínečně slibuje osobě na směnce uvedené, že proplatí ve stanovené době a na určeném místě směnečnou sumu.

Směnka cizí – výstavce v ní bezpodmínečně přikazuje třetí osobě (směnečníkovi), aby za něj osobě ve směnce uvedené (směnečný věřitel) zaplatila ve stanovené době a na určeném místě směnečnou sumu.

Pochopení směnek

Směnka je chápána z různých úhlů pohledu:

1. platební prostředek,
2. cenný papír,
3. zajišťovací prostředek.

Směnka jako platební prostředek

V tomto smyslu se nejčastěji používají tyto syntetické účty:

254 – Směnky k inkasu

Směnka dodavatele (věřitele).

322 – Směnky k úhradě

Směnka u odběratele (dlužníka) – dluh při splatnosti jeden rok a kratší.

478 – Dlouhodobé směnky k úhradě

Směnka u dodavatele (dlužníka) – dluh při splatnosti více jak dvanáct měsíců.

Směnka jako cenný papír

V tomto případě se nejčastěji používají následující syntetické účty:

065 – Dluhové cenné papíry držené do splatnosti

Směnka pořízená se záměrem držby do splatnosti, po dobu delší než jeden rok.

069 – Jiný dlouhodobý finanční majetek

Směnka pořízená se záměrem držby po dobu delší než dvanáct měsíců, určená k prodeji před splatností.

253 – Dluhové cenné papíry k obchodování

Směnka pořízená se záměrem držby po dvanáct měsíců a kratší, určená k prodeji před splatností.

256 – Dluhové cenné papíry držené do splatnosti

Směnka pořízená se záměrem držby do splatnosti, po dobu dvanáct měsíců a kratší.

Směnka jako zajišťovací prostředek

Směnka jako zajišťovací prostředek zajišťuje pohledávku za odběratelem, neúčtuje se o ní v účetnictví. Směnka je v takovém případě sledována pouze v podrozvahové evidenci, tj. na podrozvahovém účtu.

Oceňování směnek v účetnictví

V rámci oceňování cenných papírů a podílů je nutné rozlišovat tři situace:

• ocenění při pořízení,
• ocenění při vyřazení,
• ocenění k rozvahovému dni (sestavení účetní závěrky).

Ocenění při pořízení

Při pořízení cenných papírů koupí se provádí ocenění pořizovací cenou, která je tvořena cenou pořízení a vedlejšími pořizovacími náklady (provize, poplatky). Dle Vyhlášky č. 500/2002 Sb. však součástí vedlejších pořizovacích nákladů nejsou především úroky z úvěrů na pořízení cenných papírů a náklady spojené s držbou cenných papírů a podílů.

V případě bezúplatného nabytí cenných papírů se používá reprodukční pořizovací cena.

Ocenění při vyřazení

Při vyřazení cenných papírů lze použít:

• historické ocenění (skutečná historická pořizovací cena),
• vážený aritmetický průměr,
• metodu „FIFO“ (první na sklad, první ze skladu).

Ocenění k rozvahovému dni (sestavení účetní závěrky)

K rozvahovému dni se cenné papíry oceňují, v závislosti na jejich druhu:

• reálnou hodnotou,
• ekvivalencí,
• pořizovací cenou,
• tvorbou opravné položky v případě přechodného snížení hodnoty.

Reálnou hodnotou se oceňují cenné papíry s výjimkou:

• cenných papírů držených do splatnosti,
• dluhopisů pořízených v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování,
• cenných papírů představujících účast v ovládaných účetních jednotkách, nebo účetních jednotkách pod podstatným vlivem,
• cenných papírů emitovaných účetní jednotkou.

Jako reálná hodnota se použije:

• tržní hodnota,
• hodnota vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,
• ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce,
• ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, pokud nelze použít žádnou z předchozích technik ocenění.

Jestliže není možné objektivně stanovit reálnou hodnotu, považuje se za tuto hodnotu ocenění ke dni uskutečnění účetního případu (například pořizovací cenou).

Mikro účetní jednotka nepoužije ocenění reálnou hodnotou nebo ekvivalencí s výjimkami podle ZoÚ, například obchodníci s cennými papíry, platební instituce, investiční společnosti a fondy důchodového nebo penzijního spoření.

Mikro účetní jednotka, která změnila kategorii účetní jednotky na vyšší (malou, střední a velkou), ocení příslušný majetek reálnou hodnotou, a to k prvnímu dni účetního období změny kategorie.

Účetní jednotka (malá, střední a velká), která změnila kategorii účetní jednotky na mikro a oceňovala majetek reálnou hodnotou, zruší toto ocenění k prvnímu dni účetního období změny kategorie.

Účtování směnek v účetnictví

Přiblížíme si účtování směnky jako platebního prostředku, tj. směnku k inkasu (pohled věřitele) a směnku k úhradě (pohled dlužníka).

Účtování směnky k inkasu

Účtování směnka k úhradě

Účtování eskontu směnky

Při eskontu směnky bance se u věřitele proúčtuje úbytek cenného papíru, a to v ocenění původní pořizovací ceny a naběhlého alikvótního úrokového výnosu. Souvztažně se účtuje na vrub pohledávky za eskontované cenné papíry. Poskytnutí eskontního úvěru na běžný účet se zaúčtuje ve výši inkasované částky. Rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhu vůči peněžnímu ústavu a částkou, která je připsána na bankovní účet, tj. úrok (diskont), který si peněžní ústav ze jmenovité hodnoty směnky srazil, zaúčtujeme jako zvýšení účtu časového rozlišení (náklady příštích období). Avízo o proplacení směnky zaúčtujeme jako snížení pohledávky za eskontované cenné papíry a souvztažně jako snížení dluhu z titulu eskontního úvěru.

Závěr

Směnky je možné členit z různých úhlů pohledu. Z hlediska základního pojetí členíme směnky na směnky vlastní a cizí. Z hlediska funkce rozlišujeme směnku jako platební prostředek, cenný papír nebo jako zajišťovací prostředek. Směnku jako platební prostředek rozlišujeme na směnku k inkasu (věřitel) a směnku k úhradě (dlužník). Směnka jako zajišťovací prostředek se eviduje v podrozvahové evidenci na podrozvahovém účtu. Specifickou operací je tzv. eskont směnky bance.