Snížení stravného při poskytnutí bezplatného jídla na pracovní cestě

Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci při pracovní cestě bezplatně jídlo mající charakter snídaně, oběda či večeře, nelze již zaměstnanci vyplatit plnou výši stravného. Zákoník práce od 1. 1. 2012 stanoví povinnost snížit stravné.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

I. Podnikatelská sféra

Zákoník práce účinný do konce roku 2011 umožňoval zaměstnavatelům krátit stravné poskytnuté svým zaměstnancům v situaci, kdy jim bylo poskytnuté bezplatné jídlo, které mělo charakter snídaně oběda či večeře (dále jen „bezplatné jídlo“).

Od letošního roku došlo ke změně v tom, že zaměstnavatel již není oprávněn, ale je povinen stravné snížit, pokud je zaměstnanci poskytnuto bezplatné jídlo.

Za každé bezplatné jídlo přísluší zaměstnanci stravné snížené až o hodnotu:

1. 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
2. 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
3. 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Zákoník práce dále říká, že nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu – tedy 70% resp. 35 % resp. 25 % dle délky trvání pracovní cesty.

Pro úplnost uvádím, že zaměstnanci v roce 2012 náleží stravné nejméně ve výši:

1. 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
2. 96 Kč, trvá-li pracovní cesta 12 až 18 hodin,
3. 151 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

II. Rozpočtová sféra

Rozpočtovou sférou je myšlena situace, kdy zaměstnavatelem je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace nebo školská právnická osoba zřízená MŠMT, krajem, obcí.

Zaměstnavatelům z rozpočtové sféry od 1. 1. 2012 již není dána možnost snížit stravné „až o hodnotu stravného“, ale je tam to snížení stravného uvedeno tzv. „natvrdo“ (bez možnosti volby). Zde se liší rozpočtová sféra od podnikatelské.

Za každé bezplatné jídlo přísluší zaměstnanci stravné snížené o hodnotu:

1. 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
2. 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
3. 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Nově stravné zaměstnanci nepřísluší za podmínky:

1. pokud pracovní cesta trvá 5 až 12 hodin a byla zaměstnanci poskytnuta dvě bezplatná jídla,
2. pokud pracovní cesta trvá 12 až 18 hodin a byla zaměstnanci poskytnuta tři bezplatná jídla.

Zaměstnanci v roce 2012 náleží stravné ve výši:

1. 64-76 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
2. 96-116 Kč, trvá-li pracovní cesta 12 až 18 hodin,
3. 151-181 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby rozpětí.

III. Daňové dopady

Na problematiku stravného je z daňového hlediska vždy třeba nahlížet ze dvou pohledů – z pohledu zaměstnavatele a z pohledu zaměstnance.

Zaměstnavatel

Z pohledu zaměstnavatele je důležité posoudit, zda se jedná o daňový náklad či nikoliv. Zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) říká, že daňově uznatelné jsou cestovní náhrady do výše stanovené zákoníkem práce. Ve srovnání s daňovým posouzením stravného u zaměstnanců (viz níže) se jedná vcelku o benevolentní ustanovení.

Zaměstnanec

U zaměstnance není předmětem daně z příjmů, mimo jiného, také stravné do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance z rozpočtové sféry. Pokud by stravné přesáhlo horní hranici stravného určeného pro zaměstnance z rozpočtové sféry, bylo by předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, a navíc by podléhalo odvodům na sociálním a zdravotním pojištění.

Z pohledu zaměstnance je zřejmé, že pro všechny zaměstnance – z podnikatelské i rozpočtové sféry – jsou rozhodující sazby a výše komentovaná snížení stravného stanové pro rozpočtovou sféru!