Prvním krokem při řešení zdanění mezinárodních příjmů je určení daňové rezidentury neboli daňového domicilu poplatníka daně. Určování daňové rezidentury je u fyzických osob zcela zásadní pro vymezení příjmů, které budou dále testovány na zdanění, tj. na předmět daně a případné osvobození od daně. Pokud daný příjem bude podléhat zdanění, je nutné dále řešit způsob jeho zdanění, tj. zda v rámci obecného daňového základu nebo zvláštní sazbou daně u zdroje (srážkovou daní).
Připomeňme si proto, jakým způsobem se určuje daňový domicil fyzické osoby. V prvé řadě je vždy nutné testovat splnění podmínek pro daňovou rezidenturu dle českého zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Český zákon determinuje vznik české daňové rezidentury splněním alespoň jedné ze dvou podmínek: 1) bydliště nebo 2) obvyklé zdržování se na území České republiky. Pokud bude splněna alespoň jedna z uvedených podmínek, vzniká fyzické osobě daňový domicil v České republice dle českého ZDP. Neznamená to však, že v konečném důsledku daňová rezidentura dané osobě v České republice opravdu vznikne (o tom v dalších řádcích).
Bydlištěm na území České republiky se pro účely ZDP rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Dle Pokynu GFŘ D-59 se stálým bytem rozumí byt, který je poplatníkovi kdykoliv k dispozici podle jeho potřeby, ať již vlastní nebo pronajatý. Tento byt může být poplatníkem pronajat jiné osobě formou, která umožňuje podle potřeby poplatníka obnovení jeho užívání poplatníkem bez prodlevy. Úmysl poplatníka zdržovat se trvale ve stálém bytě se posuzuje vzhledem k okolnostem jeho osobního a rodinného stavu, tj. žije-li v něm rovněž například s manželkou, dětmi, rodiči, či zda byt je využíván v návaznosti na jeho ekonomické aktivity (samostatnou činnost, zaměstnání apod.).
Fyzickou osobou, která se obvykle zdržuje na území České republiky, se rozumí taková, která v České republice pobývá alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích. Dle ZDP se do doby 183 dnů započítává každý započatý den pobytu.
Následně je nutné testovat splnění daňového domicilu v druhém (zahraničním) státě dle lokálních (národních) právních předpisů této druhé (zahraniční) země. Pokud je výsledkem daňová rezidentura jen v jednom z dotčených států dle příslušné národní legislativy, je fyzická osoba daňově rezidentní v této zemi. Pokud však vzniká potenciální dvojí daňová rezidentura v obou dotčených státech (dle národní legislativy pro jednotlivé dva dotčené státy), je nutné přistoupit k testování dle příslušné mezinárodní smlouvy, pokud je mezi Českou republikou a tímto druhým státem uzavřena. Pokud není, dochází de facto k faktickému dvojímu zdanění celosvětových příjmů v obou těchto státech dle národních právních předpisů.
V případě fyzických osob – daňových rezidentů nemusíme otázku zahrnutí / nezahrnutí do tuzemského daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob příliš řešit. Jak je výše uvedeno, fyzické osoby – daňoví rezidenti podléhají zdanění svými celosvětovými příjmy (při respektování příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále jen SZDZ)) neomezeně, pokud není daný příjem vyloučen z předmětu daně.
Při určování zdroje příjmů u fyzické osoby – daňového nerezidenta je nutné primárně respektovat příslušnou SZDZ, která je nadřazena českému ZDP. U vybraných příjmů umožňuje SZDZ zdanění dle národní legislativy příslušného smluvního státu. To však za podmínky, že smluvní stát toto zdanění ve své úpravě obsahuje. Pokud konkrétní SZDZ umožňuje zdanit daný příjem fyzické osoby – daňového nerezidenta v České republice, je nutné přistoupit k testování dle § 22 ZDP.
Ustanovení § 22 ZDP definuje vybrané příjmy, které se při splnění konkrétních podmínek, považují u daňového nerezidenta za příjem ze zdrojů na území České republiky. Jedná se například o následující:
Specifickou skupinu příjmů českých daňových nerezidentů ze zdrojů na území České republiky tvoří příjmy, které jsou detekovány jako „příjmy ze zdrojů na území České republiky“ díky tomu, že jsou českým daňovým nerezidentům vypláceny českými daňovými rezidenty. Jedná se například o následující:
Dále se za příjmy daňových nerezidentů ze zdrojů na území České republiky považují například příjmy z převodu podílů v obchodních korporacích, které mají sídlo na území České republiky.
Předmět daně je tedy testován dle příslušné SZDZ a následně dle obecné roviny ZDP v § 3. Pokud je příjem předmětem daně, provádí se testování na osvobození od daně (rovněž na obecné rovině) dle § 4 a § 4a ZDP. Je-li příjem předmětem daně dle § 3 a není osvobozen od daně dle § 4 a § 4a, je tento příjem zařazen do některého z dílčích základů daně dle § 6 až § 10. V jejich rámci může docházet k testování na pozitivní či negativní předmět daně a osvobození na speciální rovině.
Překurzování příjmů znějících na cizí měnu řeší u účetních jednotek Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví a České účetní standardy.
U podnikatelských subjektů, které nejsou účetní jednotkou, se překurzování řeší dle § 38 ZDP. Podnikatelé, kteří nevedou podvojné účetnictví, mohou pro překurzování svých příjmů využít buď účetní kurz pro účetní jednotky nebo tzv. jednotný kurz, který vyhlašuje svým pokynem Generální finanční ředitelství vždy na počátku následujícího kalendářního roku.
V případě zdaňování zahraničních příjmů v českém (celosvětovém) daňovém přiznání u českých daňových rezidentů jsou používány metody vynětí nebo zápočtu, a to v závislosti na příslušné mezinárodní smlouvě, která je uzavřena mezi Českou republikou a příslušnou druhou zemí.
Závěr
Jestliže poplatník daně realizuje zahraniční příjem, je nutné primárně řešit jeho daňovou rezidenturu, následně předmět daně a osvobození od daně. Pokud je příslušný příjem předmětem daně a není od daně osvobozen, je nutné provést u cizoměnového příjmu jeho překurzování na českou měnu a dle pravidel příslušné SZDZ a ZDP provést jeho zdanění, přičemž bude uplatněna některá z metod zamezení dvojího zdanění.
Zdroje:
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Pokyn GFŘ D-59, čj. 75325/22/7100-10111-702407, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví
Na úvod upozorňujeme, že verze 24.950 je poslední aktualizace, kterou si mohou stáhnout uživatelé s…
Money Možnosti a nastavení Money S3 je možné propojit s libovolným poštovním serverem přes SMTP protokol…
Zodpovězené dotazy z 31.10. Dobrý den, prosím o radu, jak lze v účetním deníku řadit…
Vymezení směnek v účetnictví Směnka je definována jako listinný cenný papír, který vyjadřuje bezvýhradný slib…
Vymezení dluhopisů v účetnictví V rámci účetnictví rozlišujeme následující syntetické účty pro zachycení dluhopisů a souvisejících…
V rámci oceňování majetkových cenných papírů a podílů je nutné rozlišovat tři situace: ocenění při pořízení,…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy