V červenci letošního roku vydal Nejvyšší správní soud velmi zajímavé rozhodnutí týkající se uplatnění odpočtu DPH. Zvláště se může hodit daňovým subjektům, u nichž správce daně rozporuje možnost uplatnit si DPH na vstupu.
Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177
Konkrétně se jedná o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 8 Afs 59/2013-33 ze dne 30. 7. 2014. Podstata sporu spočívala v tom, že daňovému subjektu – plátci DPH – (dále jen „stěžovatel“) bylo v rámci daňové kontroly doměřeno DPH za několik zdaňovacích období z let 2005 – 2007. Důvodem byla ta skutečnost, že dodavatel, který stěžovateli dodával materiál a stavební práce, nebyl v době uskutečnění plnění plátcem DPH. Jeho registrace byla zrušena správcem daně již v roce 2001.
Správce daně zdůvodnil svá rozhodnutí – platební výměry – tehdejším zněním zákona, podle kterého má plátce nárok na odpočet DPH při splnění dvou podmínek:
Ve zkoumaném případě nebyla podle správce daně splněna podmínka, že daňový doklad vystavil plátce. Jinak věcně nebylo sporu o tom, že plnění byla skutečně poskytnuta a byla u odběratele poskytnuta k jeho ekonomické činnosti.
Stěžovatel namítal, že nemohl vědět, že dodavatel není plátcem DPH, zvláště když jím poskytnutá plnění stěžovateli přesáhla obrat pro povinnou registraci a že jednal tedy v dobré víře. S touto argumentací neuspěl ani v odvolání u Finančního ředitelství v Praze a následně ani ve správní žalobě u Městského soudu v Praze, mimo jiné z důvodu, že si skutečnost, zda se u dodavatele jedná o plátce, může stěžovatel ověřit v seznamu plátců DPH.
Stěžovatel se následně obrátil kasační stížností na NSS. NSS si nejprve položil následující právní otázku:
„Spornou právní otázkou v dané věci byla otázka, zda stěžovatel má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období, jestliže bylo nesporně prokázáno, že dodavatel uvedený na daňových dokladech, jimiž stěžovatel tento nárok prokazoval, nebyl v době vystavení těchto dokladů registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty. Stěžovatel se dovolává „dobré víry“ a tvrdí, že si této skutečnosti nemohl být vědom a samo toto zjištění nepostačuje k nepřiznání nároku na odpočet.“
V závěru svého rozsudku NSS dává za pravdu stěžovateli a ruší jak rozsudek městského soudu, tak je zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu – finančního ředitelství.
„Dobrou víru či naopak povědomost o účasti na daňovém podvodu nelze určit jen na základě podkladů, které má k dispozici stěžovatel a které předkládá žalovanému. Naopak, posuzování vědomosti o účasti na daňovém podvodu je otázkou kontextuální. Pro dovození nedostatku dobré víry stěžovatele je třeba brát v potaz veškeré relevantní skutečnosti, v daném případě pak vzhledem k tomu, že nejde o „kolotočový podvod“, vyhodnocení možné vědomosti či nevědomosti stěžovatele patrně nebude natolik spletité. Závěr v tomto směru však jako prvnímu nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu učinit.“
Vymezení majetkových cenných papírů a podílů Majetkové cenné papíry, které se nacházejí v rozvaze na straně…
Money Správa dat Zálohu agendy, která vznikla ve verzi 24.950 na oficiálně nepodporovaných jazykových mutacích…
Vymezení dluhových cenných papírů Dluhový cenný papír představuje úvěrový vztah, v němž se dlužník (emitent) zavazuje…
Výhodou je, že účetním se můžete stát kdykoliv. Existuje totiž řada kurzů, které vám s…
Co je jednoduché účetnictví Jednoduché účetnictví výrazně snižuje vaše povinnosti v porovnání s běžným (dříve…
Na úvod upozorňujeme, že verze 24.950 je poslední aktualizace, kterou si mohou stáhnout uživatelé s…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy