V červenci letošního roku vydal Nejvyšší správní soud velmi zajímavé rozhodnutí týkající se uplatnění odpočtu DPH. Zvláště se může hodit daňovým subjektům, u nichž správce daně rozporuje možnost uplatnit si DPH na vstupu.
Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177
Konkrétně se jedná o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 8 Afs 59/2013-33 ze dne 30. 7. 2014. Podstata sporu spočívala v tom, že daňovému subjektu – plátci DPH – (dále jen „stěžovatel“) bylo v rámci daňové kontroly doměřeno DPH za několik zdaňovacích období z let 2005 – 2007. Důvodem byla ta skutečnost, že dodavatel, který stěžovateli dodával materiál a stavební práce, nebyl v době uskutečnění plnění plátcem DPH. Jeho registrace byla zrušena správcem daně již v roce 2001.
Správce daně zdůvodnil svá rozhodnutí – platební výměry – tehdejším zněním zákona, podle kterého má plátce nárok na odpočet DPH při splnění dvou podmínek:
Ve zkoumaném případě nebyla podle správce daně splněna podmínka, že daňový doklad vystavil plátce. Jinak věcně nebylo sporu o tom, že plnění byla skutečně poskytnuta a byla u odběratele poskytnuta k jeho ekonomické činnosti.
Stěžovatel namítal, že nemohl vědět, že dodavatel není plátcem DPH, zvláště když jím poskytnutá plnění stěžovateli přesáhla obrat pro povinnou registraci a že jednal tedy v dobré víře. S touto argumentací neuspěl ani v odvolání u Finančního ředitelství v Praze a následně ani ve správní žalobě u Městského soudu v Praze, mimo jiné z důvodu, že si skutečnost, zda se u dodavatele jedná o plátce, může stěžovatel ověřit v seznamu plátců DPH.
Stěžovatel se následně obrátil kasační stížností na NSS. NSS si nejprve položil následující právní otázku:
„Spornou právní otázkou v dané věci byla otázka, zda stěžovatel má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období, jestliže bylo nesporně prokázáno, že dodavatel uvedený na daňových dokladech, jimiž stěžovatel tento nárok prokazoval, nebyl v době vystavení těchto dokladů registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty. Stěžovatel se dovolává „dobré víry“ a tvrdí, že si této skutečnosti nemohl být vědom a samo toto zjištění nepostačuje k nepřiznání nároku na odpočet.“
V závěru svého rozsudku NSS dává za pravdu stěžovateli a ruší jak rozsudek městského soudu, tak je zrušeno rozhodnutí odvolacího orgánu – finančního ředitelství.
„Dobrou víru či naopak povědomost o účasti na daňovém podvodu nelze určit jen na základě podkladů, které má k dispozici stěžovatel a které předkládá žalovanému. Naopak, posuzování vědomosti o účasti na daňovém podvodu je otázkou kontextuální. Pro dovození nedostatku dobré víry stěžovatele je třeba brát v potaz veškeré relevantní skutečnosti, v daném případě pak vzhledem k tomu, že nejde o „kolotočový podvod“, vyhodnocení možné vědomosti či nevědomosti stěžovatele patrně nebude natolik spletité. Závěr v tomto směru však jako prvnímu nepřísluší Nejvyššímu správnímu soudu učinit.“
Na úvod upozorňujeme, že verze 24.950 je poslední aktualizace, kterou si mohou stáhnout uživatelé s…
Money Možnosti a nastavení Money S3 je možné propojit s libovolným poštovním serverem přes SMTP protokol…
Zodpovězené dotazy z 31.10. Dobrý den, prosím o radu, jak lze v účetním deníku řadit…
Vymezení směnek v účetnictví Směnka je definována jako listinný cenný papír, který vyjadřuje bezvýhradný slib…
Vymezení dluhopisů v účetnictví V rámci účetnictví rozlišujeme následující syntetické účty pro zachycení dluhopisů a souvisejících…
V rámci oceňování majetkových cenných papírů a podílů je nutné rozlišovat tři situace: ocenění při pořízení,…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy