Spotřební daně: co to je a kdy se platí?

Spotřební daň je nepřímá selektivní daň, která je zavedena v českém daňovém systému za účelem regulace cen určitých komodit na trhu. Spotřební daně se v České republice (dále jen „ČR“) platí z několika vybraných komodit. Nejvíce stát vybere na spotřební dani z minerálních olejů, kam lze zařadit benzin, naftu nebo LPG. Spotřební daň je aplikována i na jiné komodity, jako například alkohol či tabákové výrobky.

Co je vybraný výrobek v souvislosti se spotřební daní?

Na úvod je třeba si definovat, co to je vybraný výrobek. V zákoně č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních (dále jen „ZSD“) se s pojmem vybraný výrobek hojně pracuje. Vybraným výrobkem jsou minerální oleje, líh, pivo, víno a meziprodukty a tabákové výrobky, které jsou předmětem daně z tabákových výrobků. 

Spotřební daně – vymezení základních pojmů

Spotřební daně jsou specifické v tom, že jako jediné daně v českém daňovém systému používají pojmy daňová povinnost a povinnost přiznat a zaplatit daň. Tyto dva pojmy je třeba rozlišovat. Ve spotřebních daních se často setkáváme s odlišností od daňového řádu (dále jen „DŘ“).

Daňová povinnost v souvislosti se spotřební daní

Daňová povinnost je definována v DŘ následovně: „daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající.“ Zde narážíme hned na první nesoulad mezi ZSD a DŘ. Je třeba mít na paměti, že v případě řešení situace, u které nastává rozdílný pohled z hlediska ZSD a DŘ, přednost má vždy ZSD, jakožto speciální právní úprava vůči DŘ. Tudíž pokud DŘ definuje pojem daňovou povinnost dle § 3 DŘ, toto ustanovení se nebude vztahovat na ty situace, které ZDS řeší samostatně (odlišně).

Vznik daňové povinnosti z pohledu spotřebních daních je taxativně vymezen níže. Vznik daňové povinnosti je speciálně upraven u spotřebních daních z důvodu existence daňových skladů. Ze samotného vzniku daňové povinnosti ještě nevyplývá povinnost podání daňového přiznání. V praxi si stačí vést tabulkovou evidenci (například v excelu). Daňová povinnost vzniká výrobou vybraných výrobků v daňovém skladu na území Evropské unie (dále jen „EU“), dovozem vybraných výrobků na daňovém území EU, a přimícháním vybraných výrobků (novou výrobou vybraných výrobků).

Povinnost přiznání a zaplacení spotřební daně

Na druhé straně mějme povinnost daň přiznat a zaplatit. Z této povinnosti nám již vzniká povinnost podat daňové přiznání a zaplatit spotřební daň. Jedná se zejména o tyto případy:

• uvedením vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky,
• dnem vzniku celního dluhu v případě neuvedených vybraných výrobků do režimu podmíněného osvobození,
• okamžikem ztráty nebo znehodnocení s výjimkou předvídatelné ztráty,
• znehodnocení během dopravy, která je v režimu podmíněného osvobození
• lze zařadit i vybrané výrobky, u kterých byla vrácena spotřební daň a byly použity jinak apod.

V textu výše se objevily dva pojmy, které je třeba si vysvětlit blíže. Jedná se o daňový sklad a podmíněné osvobození.

Co je daňový sklad – vymezení dle zákonu o spotřební dani

V ustanovení § 19 odst. 2 ZSD je definován daňový sklad jako podnik na výrobu vybraných výrobků, ve kterém provozovatel daňového skladu za podmínek stanovených tímto zákonem vybrané výrobky vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, pokud tento zákon nestanoví jinak.

S tím souvisí pojem podmíněného osvobození, kdy v ustanovení § 19 odst. 4 ZSD je napsáno, že v daňovém skladu mohou být vybrané výrobky umístěny pouze v režimu podmíněného osvobození od daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. Fakt, že je vybraný výrobek v režimu podmíněného osvobození znamená, že nevzniká povinnost přiznat a zaplatit daň. Slovo podmíněné je v daném sousloví proto, kdyby došlo k porušení daného režimu, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit. Pokud tedy bude docházet k dopravě vybraných výrobků mezi jedním daňovým skladem a druhým, tato doprava bude v režimu podmíněného osvobození. Poté jejím uvedením vně daňového skladu např. koncovému příjemci, který již nebude disponovat daňovým skladem, vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit.

Je třeba upozornit, že daňovým skladem není čerpací stanice ani pěstební pálenice, tzn., že nelze aplikovat podmíněné osvobození. Pokud tedy v pěstební pálenici vyrobím ovocný destilát, vzniká mi jak daňová povinnost, tak i povinnost daň přiznat a zaplatit. Dále daňový sklad nemůže provozovat osoba, která je v insolvenčním řízení, neboť nejsou splněné podmínky ekonomické stability. Daňový sklad nesmí provozovat osoba, která je nespolehlivým plátcem dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Statut nespolehlivého plátce jí byl přidělen finanční správou z důvodu dlouhodobého neplnění povinností na DPH.

Co je celní sklad dle zákonu o spotřební dani

Existuje také pojem celní sklad, který není to samé jako daňový sklad. Celní sklady tvoří prostory a stavby na části celního území, v nichž se tam umístěné zboží považuje z hlediska cel, daní a poplatků vybíraných v souvislosti s dovozem a vývozem zboží, jako by se nenacházelo na celním území, které jsou od ostatního celního území odděleny, a kde cizí zboží nepodléhá dovoznímu clu nebo právnímu předpisu, jimž se provádějí opatření obchodní politiky.

Zdaňovací období

Zdaňovacím období je kalendářní měsíc.

Správce spotřební daně

Správcem spotřební daně jsou výhradně celní úřady. Celní úřady spravují nejen spotřební daně, ale také i cla a energetické daně.

Vracení spotřební daně

Nárok na vracení spotřební daně může plátce uplatnit v daňovém přiznání. Nárok na vracení daně zaniká, není-li uplatněn do 6 měsíců. Nárok na vracení spotřební daně vzniká například:

• při opětovném uvedení vybraných výrobků do režimu podmíněného osvobození od daně – tyto výrobky byly vráceny jako nepřevzaté kupujícímu
• z důvodu vypořádání nároku z vad, dodání vybraných výrobků do jiného členského státu,
• vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit (například dle mezinárodní smlouvy, orgány EU, diplomaté)
• vracení daně ozbrojeným silám členských států NATO s výjimkou ozbrojených sil České republiky, zjistí-li se, že nedošlo k porušení režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, vracení daně z minerálních olejů plátci apod.

Zajištění spotřební daně

Zajištění daně je pojem, který se ve spotřebních daních objevuje ve vícero oblastí. V prvé řadě se jedná o ručení. Zajištění daně se provádí složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet správce daně (nevzniká nárok na úrok), nebo finanční zárukou, kterou přijme správce daně či ručením (pokud je ručitel povolen). Má-li být daň zajištěna ručením, ručitel v záruční listině podle vzoru a náležitostí stanovených v prováděcím právním předpisu musí prohlásit, že s dlužníkem splní zaručenou výši daně a jejích příslušenství do výše uvedené v záruční listině. Dále se zajištění daně uplatní při dopravě v rámci režimu podmíněného osvobození.

V případě nově založeného daňového skladu bude zajištění činit 1/12 z celkové očekávané daňové povinnosti. Zajištění spotřební daně se dále využívá u právnické nebo fyzické osoby odebírající vybrané výrobky z jiného členského státu pro účely podnikání je povinna před odebráním těchto vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě se registrovat jako plátce daně a oznámit správci daně množství vybraných výrobků a poskytnout zajištění daně. Pokud všechny podmínky splní, podává se daňové přiznání do 25. dne po skončení zdaňovacího období. Pokud by podmínky nebyly splněny, je třeba podat daňové přiznání nejpozději první pracovní den po dni vzniku této povinnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak. Daň je splatná ve stejný den, viz § 18 odst. 6 ZSD.

Závěr

Spotřební daně jsou v rámci EU harmonizovány. Je třeba si dát pozor na odlišnosti pojmů, které se ve spotřebních daních nachází. Pokud tedy stejný pojem vysvětluje jak zákon o spotřebních daních, tak i daňový řád, vždy má přednost zákon o spotřebních daních, jakožto speciální úprava vůči daňovému řádu.