Jak účtovat: Inventura a inventarizace aktiv a dluhů

Co je inventura aktiv a dluhů

Inventura je prvním krokem v rámci inventarizačního procesu. Inventurou se rozumí zjišťování skutečného stavu majetku a dluhů. Inventuru rozlišujeme jako inventuru fyzickou, dokladovou a kombinovanou.

Inventura fyzická

Fyzická inventura spočívá v měření, vážení, počítání apod. Tato forma inventury se používá u majetku, u něhož lze opticky zjistit jeho existenci, tj. u zásob, pokladny, dlouhodobého hmotného majetku apod.

Inventura dokladová

Dokladová inventura se používá v případě, kdy nelze zjistit skutečný stav fyzicky, například u pohledávek, dluhů, bankovních účtů, účtů časového rozlišení apod. V rámci dokladové inventury se porovnávají zjištěné účetní stavy s účetními stavy jiné účetní jednotky. V praxi se často používají tzv. konfirmační (potvrzovací) dopisy, kdy druhá strana potvrdí výši a existenci dané položky.

Kombinace fyzické a dokladové inventury

U některých položek majetku je třeba zjistit skutečný stav kombinací obou způsobů inventur, například u pozemků.

ZoÚ ukládá provádět v rámci inventarizace jednu nebo více inventur a ověřovat, zda skutečný stav odpovídá stavu v účetnictví. Při periodické inventarizaci mohou účetní jednotky při zjišťování skutečného stavu stanovit den, k němuž skutečný stav zjišťují a který předchází rozvahovému dni, a mohou dokončit zjišťování skutečného stavu podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a dluhů, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem. Při periodické inventarizaci je možné zahájit inventuru nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem, avšak je nezbytné ukončit inventuru nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni.

Jak na inventarizaci aktiv a dluhů

Pravidla pro provádění inventarizace jsou definována českými účetními předpisy, tj. ZoÚ a Vyhláškou č. 500/2002 Sb. V rámci inventarizace se porovnávají stavy zjištěné inventurou se stavy účetními. Inventarizaci podléhají, s výjimkou vlastního kapitálu, všechny položky rozvahy. Protože některé majetkové a dluhové položky jsou účtovány nebo sledovány na tzv. podrozvahových účtech, nesmí účetní jednotka zapomenout i na inventarizaci těchto položek majetku a závazků.

Nezapomeňme na povinnost inventarizace i v rámci daňové evidence u podnikajících fyzických osob – OSVČ (osob samostatně výdělečně činných) dle § 7b odst. 4 ZDP: „Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů provede poplatník k poslednímu dni zdaňovacího období. O tomto zjištění provede zápis. O případné rozdíly upraví základ daně podle § 24 a § 25. Zejména v případě přechodu z daňové evidence do systému uplatnění výdajů procentem z příjmů hraje stav zásob zásadní roli (§ 23 odst. 8 ZDP).

Periodická a průběžná inventarizace

Periodickou inventarizaci provádí účetní jednotky k okamžiku zpracování účetní závěrky.

Průběžná inventarizace umožňuje zjistit stav a) zásob, b) dlouhodobého hmotného movitého majetku i k jinému okamžiku, než je zpracována účetní závěrka. Průběžnou inventarizací lze ověřovat stav zásob za podmínek, že je o nich účtováno podle a) druhů nebo b) míst uložení nebo c) hmotně odpovědných osob. Průběžnou inventarizací je možné ověřovat pouze dlouhodobý hmotný movitý majetek, který je v soustavném pohybu, nemá své stálé místo. Zásadní je, že průběžnou inventarizací musí být ověřen veškerý stav zásob nebo dlouhodobého hmotného movitého majetku alespoň jednou za účetní období.

Provedení inventarizace majetku a dluhů je povinna účetní jednotka prokázat po dobu 5 let po jejím provedení. Proto je nutné skladní karty a inventarizační zápisy a inventurní soupisy archivovat po uvedenou dobu.

Zcela zásadní místo tu zaujímají vnitropodnikové směrnice pro provádění inventury a inventarizace aktiv a dluhů.

Inventarizace zahrnuje řadu kroků:

• inventuru: zjištění skutečného stavu,
• zpracování inventurních soupisů,
• porovnání skutečného stavu majetku a dluhů se stavem účetním,
• zjištění inventarizačních rozdílů, jejich vypořádání, zjištění příčin a návrh na jejich odstranění,
• posouzení ocenění majetku a závazků,
• vyhotovení inventarizačního zápisu.

Inventarizačním rozdílem se rozumí:

1. inventarizační manko (schodek) – skutečný stav je nižší než stav účetní,
2. inventarizační přebytek – skutečný stav je vyšší než stav účetní.

Inventarizačním rozdílem není:

1. technologický a technický úbytek zásob,
2. úbytek vyplývající z přirozených vlastností zásob,
3. ztratné v maloobchodě,
4. nezaviněný úhyn zvířat, která nejsou hmotným majetkem,

a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanoveného účetní jednotkou ve vnitropodnikové směrnici.

Níže uvedená tabulka zachycuje účtování základních inventarizačních rozdílů u jednotlivých druhů aktivních položek:

Tiskové sestavy ke zpracování inventury a ověřovací dopisy k pohledávkám a závazkům.

Závěr

Prvním krokem v rámci inventarizace aktiv a dluhů je provedení inventury, tj. zjištění skutečného stavu aktiv a dluhů. Rozlišujeme provádění inventury fyzické, dokladové nebo kombinaci uvedených metod. Výsledkem provedené inventury je sestavení inventurního zápisu s uvedením zákonných náležitostí. Inventarizace aktiv a dluhů spočívá v porovnání zjištěného skutečného stavu se stavem účetním (skladové karty, inventární karty) a detekci případných inventarizačních rozdílů, které musí být analyzovány co do výše a co do opodstatněnosti.

Pokud jsou výsledkem inventarizace inventarizační rozdíly, mají podobu inventarizačního manka (schodku), resp. inventarizačního přebytku. V závislosti na konkrétním druhu položky definují české účetní předpisy účetní předpis pro tento inventarizační rozdíl. V případě inventarizačního přebytku je nutné dávat pozor zejména při účtování v oblasti zásob vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby a výrobky), u nichž se přebytky neúčtují ve prospěch účtu 648 – Ostatní provozní výnosy, nýbrž ve prospěch účtové skupiny 58 – Aktivace a změny stavu zásob (konkrétně účty 581, 582 a 583 – Změna stavu nedokončené výroby, polotovarů vlastní výroby, výrobků).

Inventarizační rozdíly mají rovněž dopady z hlediska zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Na obecné rovině jsou inventarizační manka daňově neuznatelným nákladem s výjimkami, které zákon definuje. Jedná se zejména o úbytky zásob do výše norem přirozených úbytků zásob či ztratného v maloobchodním prodeji. Rovněž jsou inventarizační manka daňově uznatelným nákladem do výše náhrady (například od hmotně odpovědného zaměstnance nebo pojišťovny).