Příspěvek zaměstnavatele svému zaměstnanci na dopravu do zaměstnání a ze zaměstnání

Pokud má být z pohledu zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) řešen příspěvek na dopravu do i ze zaměstnání komplexně, musí být na tuto problematiku nahlíženo ze dvou úhlů – z pohledu zaměstnavatele a z pohledu zaměstnance. Jak uvidíme níže, daňové dopady na obě skupiny jsou různé.

Forma příspěvku může být v praxi různá. Například může být propláceno jízdné hromadnou dopravou, doprava může být zajišťována zaměstnavatelem a to buď dopravním prostředkem vlastním nebo dopravním prostředkem smluvního přepravce anebo zaměstnavatel proplácí pohonné hmoty, když zaměstnanec použije své vlastní vozidlo.

I. Pohled zaměstnavatele

Z pohledu zaměstnavatele je samozřejmě rozhodující, zda se u něj bude jednat o daňově účinný náklad či nikoliv.

Stěžejním ustanovením je § 24 odst. 2 písm. j) ZDP, podle kterého se jedná o daňově uznatelný náklad v případě, že právo na příspěvek vyplývá z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní či jiné smlouvy.

Lze tedy uzavřít, že pokud má být příspěvek u zaměstnavatele daňově relevantní, nesmí opomenout právo zaměstnanců na příspěvek na dopravu do a ze zaměstnání uvést do svých vnitřních předpisů resp. do jednotlivých pracovních či obdobných smluv.

II. Pohled zaměstnance

Na rozdíl od zaměstnavatele je situace pro zaměstnance méně přívětivá. Důvodem je skutečnost, že v § 6 ZDP nenajdeme ustanovení, které by příspěvek na dopravu vyjímalo ze základu daně nebo by tento příspěvek osvobozovalo – až na jednu výjimku.

Touto výjimkou jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který provozuje veřejnou dopravu osob. U těchto zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků jsou podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. e) ZDP od daně osvobozené příspěvky ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek.

U všech ostatních zaměstnanců vstupuje příspěvek na dopravu zaměstnanců do a ze zaměstnání do dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti a současně také do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

V zásadě se může jednat o tyto typy příjmů:

• pokud zaměstnavatel poskytuje dopravu bezplatně, jedná se na straně zaměstnance o nepeněžitý příjem ve výši ceny obvyklé,
• pokud zaměstnanec hradí poskytnutou dopravu pouze částečně, jedná se u něj o nepeněžitý příjem ve výši rozdílu mezi cenou obvyklou a částkou hrazenou zaměstnancem,
• za situace, kdy hradí zaměstnavatel zaměstnanci výdaje za spotřebované pohonné hmoty soukromým vozidlem, jedná se peněžitý příjem zaměstnance.