Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci při pracovní cestě bezplatně jídlo mající charakter snídaně, oběda či večeře, nelze již zaměstnanci vyplatit plnou výši stravného. Zákoník práce od 1. 1. 2012 stanoví povinnost snížit stravné.
Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177
Zákoník práce účinný do konce roku 2011 umožňoval zaměstnavatelům krátit stravné poskytnuté svým zaměstnancům v situaci, kdy jim bylo poskytnuté bezplatné jídlo, které mělo charakter snídaně oběda či večeře (dále jen „bezplatné jídlo“).
Od letošního roku došlo ke změně v tom, že zaměstnavatel již není oprávněn, ale je povinen stravné snížit, pokud je zaměstnanci poskytnuto bezplatné jídlo.
Za každé bezplatné jídlo přísluší zaměstnanci stravné snížené až o hodnotu:
Zákoník práce dále říká, že nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu – tedy 70% resp. 35 % resp. 25 % dle délky trvání pracovní cesty.
Pro úplnost uvádím, že zaměstnanci v roce 2012 náleží stravné nejméně ve výši:
Rozpočtovou sférou je myšlena situace, kdy zaměstnavatelem je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace nebo školská právnická osoba zřízená MŠMT, krajem, obcí.
Zaměstnavatelům z rozpočtové sféry od 1. 1. 2012 již není dána možnost snížit stravné „až o hodnotu stravného“, ale je tam to snížení stravného uvedeno tzv. „natvrdo“ (bez možnosti volby). Zde se liší rozpočtová sféra od podnikatelské.
Za každé bezplatné jídlo přísluší zaměstnanci stravné snížené o hodnotu:
Nově stravné zaměstnanci nepřísluší za podmínky:
Zaměstnanci v roce 2012 náleží stravné ve výši:
Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu výši stravného, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby rozpětí.
Na problematiku stravného je z daňového hlediska vždy třeba nahlížet ze dvou pohledů – z pohledu zaměstnavatele a z pohledu zaměstnance.
Z pohledu zaměstnavatele je důležité posoudit, zda se jedná o daňový náklad či nikoliv. Zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) říká, že daňově uznatelné jsou cestovní náhrady do výše stanovené zákoníkem práce. Ve srovnání s daňovým posouzením stravného u zaměstnanců (viz níže) se jedná vcelku o benevolentní ustanovení.
U zaměstnance není předmětem daně z příjmů, mimo jiného, také stravné do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance z rozpočtové sféry. Pokud by stravné přesáhlo horní hranici stravného určeného pro zaměstnance z rozpočtové sféry, bylo by předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, a navíc by podléhalo odvodům na sociálním a zdravotním pojištění.
Z pohledu zaměstnance je zřejmé, že pro všechny zaměstnance – z podnikatelské i rozpočtové sféry – jsou rozhodující sazby a výše komentovaná snížení stravného stanové pro rozpočtovou sféru!
Přečtěte si:Na úvod upozorňujeme, že verze 24.950 je poslední aktualizace, kterou si mohou stáhnout uživatelé s…
Money Možnosti a nastavení Money S3 je možné propojit s libovolným poštovním serverem přes SMTP protokol…
Zodpovězené dotazy z 31.10. Dobrý den, prosím o radu, jak lze v účetním deníku řadit…
Vymezení směnek v účetnictví Směnka je definována jako listinný cenný papír, který vyjadřuje bezvýhradný slib…
Vymezení dluhopisů v účetnictví V rámci účetnictví rozlišujeme následující syntetické účty pro zachycení dluhopisů a souvisejících…
V rámci oceňování majetkových cenných papírů a podílů je nutné rozlišovat tři situace: ocenění při pořízení,…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy