Daňová pravidla pro stravování zaměstnanců

Stravování jako zaměstnanecký benefit

Zákoník práce č. 262/2006 Sb., v platném znění, stanovuje zaměstnavatelům pouze povinnost poskytnou svým zaměstnancům přestávku na jídlo a oddech, a to nejpozději po 6 hodinách výkonu práce a u mladistvých zaměstnanců pak nejpozději po 4,5 hodinách výkonu práce. Nestanovuje však povinnost přispívat na jakýkoliv druh stravování.

Zaměstnavatelé v podnikatelské sféře mohou zaměstnancům poskytovat příspěvky na stravování v neomezené výši. Ostatní zaměstnavatelé jsou obvykle limitováni dalšími právními předpisy. V našem článku se budeme dále zabývat soukromou sférou, abychom si mohli na příkladech ukázat případné dodanění nadlimitních příspěvků zaměstnavatele.

Příspěvky na stravování u zaměstnanců

Podmínky pro osvobození příspěvků na stravování na straně zaměstnance jsou zakotveny v § 6 odst. 9 písmeno b), který zní:

Příjem zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem za jednu směnu podle jiného právního předpisu, pokud během této směny zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během této směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu (zákoníku práce), a to:

• v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin,
• a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejné směny, pokud její délka v úhrnu s přestávkou v práci povinně poskytovanou zaměstnavatelem podle jiného právního předpisu je delší než 11 hodin

V případě zaměstnance vykonávajícího činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, jejíž výkon není rozvržen na směny podle jiného právního předpisu (zákoníku práce), je příjem ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem od daně osvobozen, pokud během kalendářního dne (nikoliv směny) zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během tohoto dne nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu ani na stravné v rámci cestovních náhrad na základě smlouvy, a to:

• v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin,
• a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejného kalendářního dne, pokud během tohoto dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 11 hodin

Příspěvkem na stravování se pro účely daní z příjmů rozumí:

1. stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a
2. peněžitý příspěvek na stravování

V roce 2026 došlo k navýšení horní hranice stravného na 185 Kč, což automaticky zvyšuje i limit pro daňově nejvýhodnější (osvobozenou část na straně zaměstnance) příspěvek na stravování (tzv. stravenkový paušál či stravenky) na 129,50 Kč.

Podmínky pro dodaňování příspěvků na stravování se od roku 2024 zpřísnily. Zaměstnanci zdaňují i tzv. „nadlimitní stravenky“. Z nadlimitních “byť osvobozených” příjmů odvádí zaměstnanec obvykle daň z příjmů fyzických osob a dále pojistné odvody.

Příklad: stravenky a jejich daňový režim

Zaměstnavatel v soukromé sféře poskytuje svým zaměstnancům stravenky. Ředitelům podniku v hodnotě 1 000 Kč za den, vedoucím zaměstnancům 300 Kč na den a ostatním zaměstnancům v hodnotě 100 Kč na den. Zaměstnanci za stravenky nic nepřispívají.

Nadlimitní (osvobozený) příjem zaměstnance podléhá dani z příjmů. Předpokládejme, že zaměstnanec má slevu na poplatníka již zohledněnou z příjmů za práci a jeho celkové měsíční příjmy nebudou společně s nadlimitním příjmem v roce 2026 vyšší než 146 901 Kč (od této částky by se aplikovala 23 % daň z příjmů).

Z modelového příkladu vyplývá, že zaměstnanec (ředitel), který obdrží 20 stravenek v hodnotě 1 000 Kč za kus, odvede v roce 2026 ze svých zdrojů státu celkem 4 632 Kč. I přes každoroční zvyšování limitu pro osvobození (pro rok 2026 činí limit 129,50 Kč) představuje zdanění takto vysokého benefitu citelný zásah do čisté mzdy zaměstnance.

Z nadlimitního nepeněžitého příjmu platí pojistné odvody také zaměstnavatel, a to obvykle ve výši 33,8 % (24,8 % sociální a 9 % zdravotní pojištění). V případě ředitele tak zaměstnavatel zaplatí na odvodech navíc dalších 5 885 Kč měsíčně. Celkové náklady na tento benefit se tak zaměstnavateli výrazně zvyšují o částky, které by u příspěvku v rámci zákonného limitu nemusel hradit.