Infoservis: Sídlo, místo pobytu a provozovna z pohledu DPH

Při poskytování služeb mezi subjekty z různých zemí je pro určení správného režimu DPH rozhodujícím faktorem sídlo osoby, která službu poskytuje nebo které je služby poskytována. Od letošního roku došlo v zákoně o DPH ke změnám v této oblasti.[toc]

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

Základní pravidla pro určení místa plnění

1. Služba poskytnuta osobě povinné k dani

Pokud je služba poskytnuta osobě povinné k dani, za místo plnění je považováno místo, kde má příjemce služby své sídlo. Pokud tedy český plátce poskytne službu slovenskému podnikateli, místo plnění je na Slovensku.

K určité modifikaci dochází v situaci, kdy je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani. Ukážeme si to na příkladu – český plátce poskytne službu provozovně slovenského podnikatele, která se nachází na území ČR, v tomto případě je místo plnění v ČR a služba podléhá režimu stanovenému českým DPH.

2. Služba poskytnuta osobě nepovinné k dani

Za situace, kdy je služba poskytnuta osobě nepovinné k dani (nepodnikateli) se místo plnění řídí sídlem osoby poskytující službu. Příklad – český plátce poskytne službu slovenskému turistovi, místo plnění je v ČR a podléhá českému DPH.

Opět je zde speciální úprava pro provozovnu – pokud český plátce má provozovnu na Slovensku a služba je poskytnuta touto provozovnou, místem plnění je Slovensko.

Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby, je speciální úprava, která řeší, co se rozumí osobou povinnou k dani. Za osobu povinnou k dani se považuje:

• Osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně.
• Právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobu nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.

Zákon o DPH kromě výše uvedených základních pravidel obsahuje pro některé typy služeb zvláštní pravidla pro určování místa plnění. Tyto zvláštní pravidla však nejsou předmětem dnešního pojednání.

Vymezení pojmů

Při určování místa plnění zákon o DPH používá některé pojmy, jejichž pochopení je nezbytné pro správnou aplikaci zákona o DPH.  Jedná se o pojmy – sídlo, místo pobytu a provozovna.

Sídlo

Sídlem u osoby povinné k dani je adresa místa jejího vedení. Za místo vedení je považováno místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení. U fyzické osoby, která nemá místo svého vedení, je sídlem místo jejího pobytu.

K definici sídla osoby povinné k dani je potřeba zmínit, že se automaticky nejedná o adresu uvedenou v nějaké obecně přístupné databázi typu ARES, mělo by se jednat skutečně o místo, kde sídlí vedení společnosti přijímající zásadní rozhodnutí. V praxi si však jen stěží dovedu představit, jak se budou subjekty dostávat k informacím, kde přijímá vedení jejich obchodního partnera zásadní rozhodnutí.

Místo pobytu

Místem pobytu se rozumí:

1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji,
2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu,
3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami.

Provozovna

Pojem provozovna se v zákoně vyskytuje ve dvou alternativách:

1. Provozovnou se rozumí organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitostí nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Provozovna je schopná uskutečňovat plnění.
2. Jde o provozovnu (organizační složku), která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. Tato provozovna nemusí nutně být schopna uskutečňovat vlastní plnění, pouze je přijímá. Vymezení této „pasivní“ provozovny je v zákoně o DPH pouze pro účely určení místa plnění.

Organizační složka není míněna ve smyslu obchodního zákoníku, ale je potřeba ji vnímat v obecném významu slov.