Nejvyšší správní soud se k v nadpisu položené otázce vyjádřil ve svém čerstvém rozsudku z února 2014. Jako již vícekrát v minulosti můžeme i tento rozsudek považovat za inspirující pro naši argumentaci s orgány veřejné moci, v tomto případě s inspektorátem práce.
Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177
Úvodem si zrekapitulujme, o co v daném případě šlo. V roce 2012 byla oblastním inspektorátem práce provedena kontrola v prodejně textilu, jejímž předmětem bylo dodržování zákazu výkonu nelegální práce. V prodejně byla přítomna pouze neteř majitelky prodejny (žalobkyně), která obsluhovala zákazníky, kasírovala peníze a vydávala zboží. Následně byla telefonicky přivolána majitelka prodejny, tedy teta žalobkyně, která do protokolu uvedla, „že nikoho nezaměstnává a že neteř u ní nepracuje – pouze jí vypomáhá, když ona jako majitelka prodejny právě není na pracovišti.“
Následujícího dne byla majitelka prodejny poučena, že se jedná výkon nelegální práci a písemně ji bylo uloženo odstranit zjištěné nedostatky. Nato majitelka prodejny uzavřela s neteří dohodu o provedení práce, aby byly odstraněny zjištěné nedostatky a zaslala oblastnímu inspektorátu vysvětlení v tom smyslu, že s neteří bydlí v bytě, „a proto jí hlídá prodejnu vždy, když je ona sama jako majitelka pryč.“
Následně oblastní inspektorát zahájil s neteří (žalobkyní) správní řízení o přestupku spočívajícím v nelegální práci. Právní zástupce žalobkyně argumentoval tak, „že nevykonávala závislou práci mimo pracovní poměr, jelikož nebyla ke své tetě ve vztahu podřízeném, neměla stanovenu pracovní dobu a nepobírala za svou výpomoc žádnou odměnu.“ Argumentace nebyla úspěšná a žalobkyni byla stanovena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalobkyně uvedené rozhodnutí zažalovala u Krajského soudu v Brně, který tuto žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejprve se Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zabýval definičními znaky závislé práce. Pojem závislé práce je definován zákoníkem práce takto:
NSS se vyjádřil, že aby se mohlo jednat o závislou práci, musí být splněny určitá kriteria jako např.:
A dále NSS uvádí:
„Vztah podřízenosti zaměstnance vůči zaměstnavateli představuje nutně subjektivní kategorii. Rozhodující je tedy zejména to, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené a to je důvodem, proč respektuje pokyny zaměstnavatele. Pokud má ovšem správní orgán naplnění tohoto subjektivního znaku objektivně prokázat, musí zkoumat, zda je dána osobní závislost zaměstnance na zaměstnavateli a zejména co je její příčinou. A zde začíná být zřejmé, že i když poskytování odměny zaměstnanci není vymezeno v zákoně jako znak závislé práce, neznamená to, že by zcela ztratilo smysl tuto otázku v rámci postihování nelegální práce zkoumat. Neboť právě pobírání odměny představuje typickou skutečnost, která závislé postavení zaměstnance na zaměstnavateli věrohodně prokazuje. Podmínkou samozřejmě je, aby odměna tvořila (ne nutně jediný, ale ekonomicky významný) zdroj zaměstnancových příjmů – poskytnutí drobné protihodnoty např. v podobě daru je běžným zvykem i v případě jednorázové mezilidské výpomoci.“
„Jestliže ale správní orgán neprokáže ani pobírání či příslib odměny, ani jinou skutečnost, která by zavdávala důvod se domnívat, že byla u jedné osoby dána osobní závislost na druhé, pak se o závislou práci jednat nebude, neboť zde chybí znak spočívající ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Platí tedy, že když určitá osoba vykonává danou činnost pro jinou osobu dobrovolně a zároveň s vědomím, že protistraně nevzniká závazek poskytnout jí jakoukoliv protihodnotu (resp. nepodaří-li se prokázat opak), půjde zpravidla o přátelskou výpomoc či dobrovolnickou činnost.“
Závěrem NSS uvádí, že ve zkoumaném případu se nejedná o nelegální práci, ale občanskou výpomoc a že „Není zkrátka a dobře možné v rámci boje proti nežádoucí praxi nelegálního zaměstnávání likvidovat běžný občanský život“.
Závěry učiněné NSS jsou praktické i vzhledem k novému institutu zvanému rodinný závod, který je vymezen v novém občanském zákoníku následovně:
„Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.“
Podle NSS se v rodinném závodě dokonce počítá jak se soustavnou prací členů rodiny, tak i s jejich odměňováním ve formě podílu na zisku, a to vše mimo režim zákoníku práce!
Účtování dlouhodobého dluhopisu s kupónem Účtování dlouhodobého dluhopisu z pohledu dlužníka Emise dluhopisu se zaúčtuje,…
Obsah důležitější než forma Nový zákon o účetnictví klade větší důraz na obsah účetních operací…
Důležité informace na úvod V první řadě upozorňujeme, že verze 25.000 je dostupná pouze pro…
Money Možnosti a nastavení Jsou k dispozici Připravené seznamy potřebné pro založení roku 2025. V…
Účtová třída 0 Účtování finančního leasingu Finanční leasing představuje jednu z forem pořízení dlouhodobého hmotného majetku.…
V rámci oceňování majetkových cenných papírů a podílů je nutné rozlišovat tři situace: ocenění při pořízení,…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy