Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

Jaký význam má pro daňové subjekty využívat instituty posečkání daně či povolení splátek?

Termíny pro placení daní jsou stanoveny obecným ustanovením § 40 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). V tomto ustanovení je řečeno, že termín splatnosti je vázán na termín pro podání daňového přiznání. Považuji za důležité zdůraznit tu skutečnost, že toto ustanovení je obecné a tudíž přednost můžou mít ustanovení jednotlivých daňových zákonů, které jsou ustanoveními speciálními.

V praxi může u daňových subjektů nastat situace, že daňový subjekt není schopen dostát svých závazků vůči správci daně v řádném termínu (např. u daně z příjmů v termínu pro podání přiznání k této dani). Daňový subjekt by vzniklou situaci měl aktivně řešit. Jednou z možností je využití institutu posečkání daně či povolení splátek. Zákon nestanoví žádné přesné podmínky, za kterých by měl daňový subjekt nárok na využití posečkání daně či povolení splátek, cituji zákonné vymezení: „… bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý daňový nedoplatek od daňového dlužníka najednou.“

Správce daně je zmocněn, aby na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech s platbou daně posečkal, popř. aby mu umožnil ji uhradit ve splátkách. Z citovaného ustanovení je zřejmé – z jeho nejednoznačnosti – že co jeden pracovník správce daně, který o žádosti rozhoduje, považuje za „vážnou újmu“, to jiný pracovník nemusí za „vážnou újmu“ považovat. Tato žádost je v současné době zpoplatněna poplatkem 400 Kč. Proti rozhodnutí o povolení posečkání daně nebo povolení splátek není přípustné odvolání.

Argumenty pro využití popisovaných institutů jsou minimálně dva:

• v případě kladného rozhodnutí o žádosti daňového subjektu správce daně v podstatě toleruje prodlení daňového subjektu a nemůže tudíž např. zahájit exekuci,
• úrok z odložené částky při posečkání daně či povolení splátek je stanoven ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Naproti tomu ZSDP stanoví, že pokud je daňový subjekt v prodlení s platbou daně, tak mu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Rozdíl tedy činí sedm procentních bodů, což u vyšších částek může být nezanedbatelná položka.

Přestože je žádost zpoplatněna a přes zřejmou definiční nejednoznačnost podmínek, za kterých může daňový subjekt využít institutů posečkání daně a povolení splátek považuji tyto za vcelku významné a výhodné pro daňové subjekty.