Pro zaměstnavatele je jistě dobrou zprávou, že se od ledna 2014 zkracuje období, za něž jsou povinni podle zákoníku práce vyplácet náhradu mzdy svému zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

V souvislosti s tzv. ekonomickou krizí, která vypukla v roce 2008, byla od roku 2009 do našeho právního řádu zavedena povinnost zaměstnavatele vyplácet náhradu mzdy svému zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným. Konkrétně se jednalo o prvních 14 kalendářních dnů. Od 15. dne pak vzniklo právo na nemocenskou dávku od správy sociálního zabezpečení. Jako určitá kompenzace za zvýšené náklady byla zaměstnavatelům snížena sazba pojistného na nemocenské pojištění z 3,3 % na 2,3%.

Od 1. ledna 2011 došlo v souvislosti s úspornými opatřeními ve státním rozpočtu k prodloužení období pro vyplácení náhrady mezd z původních 14 na 21 kalendářních dnů, a to až do 31. prosince 2013. Novelizace zákoníku práce byla provedena zákonem 347/2010 Sb.

Jelikož právní úprava prodlužující komentované období byla časově omezena do 31. prosince 2013, od 1. ledna 2014 „ožívá“ původní právní úprava, kde je povinnost vyplácet náhradu mzdy za prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti zaměstnance.

Zaměstnanci, který bude uznán práce neschopným nebo mu bude nařízena karanténa až v roce 2014, má nárok:

• na náhradu mzdy od zaměstnavatele v období prvních 14 dnů,
• na nemocenské od okresní správy sociálního zabezpečení již od 15. dne trvání pracovní neschopnosti či karantény.

Nadále platí, že náhrada mzdy je poskytována za pracovní dny a že za první tři pracovní dny náhrada nenáleží. Při karanténě náleží náhrada mzdy od prvního pracovního dne.

V případě, že zaměstnanec bude uznán práce neschopným v roce 2013 a neschopnost bude trvat ještě v roce 2014, platí stará právní úprava – tzn. náhrada mzdy bude v tomto případě náležet za 21 dní.