Odstupné se týká jen výpovědí z hlavního pracovního poměru. Netýká se dohod o provedení práce nebo o provedení činnosti. Nárok na odstupné navíc vzniká jen, když je pracovní poměr ukončen z těchto důvodů:

• Zaměstnavatel přestane existovat. Například když firma ukončí činnost nebo vstoupí do likvidace a je vymazána z obchodního rejstříku.
• Zaměstnavatel se přesunuje. Firma mění sídlo a stěhuje se do jiného města nebo státu.
• Pozice zaměstnance se stane nadbytečnou. Například když zaměstnavateli klesnou tržby, pozice se automatizuje nebo firma změní zaměření.
• Zaměstnanec není schopen vykonávat svou práci pro nemoc z povolání nebo pracovní úraz.

V případě ukončení pracovního poměru dohodou v ní musí být explicitně uvedený jeden z těchto důvodů.

Jak se výše odstupného vypočítá

Jakmile nastane některá z uvedených situací, musí zaměstnavatel určit, jak vysoké odstupné zaměstnanci náleží. Nejnižší možnou (povinnou) výši odstupného stanovuje zákoník práce a vychází z průměrné hrubé mzdy zaměstnance.

Zaměstnavatel ale může z vlastní vůle vyplatit vyšší částku. Speciální situace nastává v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, kdy má zaměstnanec nárok na minimálně dvanáctinásobek průměrného hrubého výdělku. To však neplatí v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec byl opilý, zdrogovaný nebo porušil bezpečnostní předpisy, se kterými byl seznámen.

Kdy se odstupné vyplácí?

Podle zákoníku práce musí zaměstnavatel vyplatit odstupné v nejbližším výplatním termínu od skončení pracovního poměru. Obě strany se však mohou domluvit na dřívějším i pozdějším termínu. Například přímo ke dni ukončení poměru. Dohoda ale musí být písemná.

Zákon myslí i na situaci, kdy se zaměstnanec do stejného zaměstnání vrátí dříve než po uplynutí doby, za kterou mu bylo vyplaceno odstupné. Tehdy je povinen poměrnou částku zaměstnavateli vrátit. Pokud tedy dostane odstupné ve výši tří měsíčních platů a do zaměstnání se po dvou měsících vrátí, musí jeden měsíční plat zaměstnanci vrátit.