Infoservis: Daňové posouzení přeshraničního nájmu

Nájem movitých věcí v situaci, kdy pronajímatelem je subjekt jednoho státu a nájemce je poplatníkem druhého státu, se vyznačuje určitými zvláštnostmi oproti standardnímu stavu, kdy pronajímatel i nájemce jsou ze stejného státu.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

Občas se v praxi setkávám s dotazem: jak by se daňově řešil pronájem movité věci, kdy je vlastníkem např. slovenský plátce a nájemcem je plátce český? Na daný problém se podíváme z pohledu daně z příjmů (dále jen „ZDP“) a z pohledu daně z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“). V dalším textu bude odkazováno na smlouvu o zamezení dvojího zdanění se Slovenskem.

Článek se zabývá klasickým nájmem, není zde řešen finanční pronájem s následnou koupí najaté věci (leasing).

I. Daň z příjmů

Pro správné daňové posouzení je v prvé řadě nutné zkoumat danou problematiku optikou smlouvy o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“), neboť tato je nadřazená ZDP. Vcelku překvapivě se může jevit to, že nájem je považován za „licenční poplatky“ a to jak z pohledu SZDZ tak ZDP.

Definice licenčních poplatků dle SZDZ:

Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:

• jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, počítačových programů (softwaru), nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké; nebo
• jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek a jakýchkoliv jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce používaných pro televizní nebo rozhlasové vysílání s výjimkou počítačových programů (softwaru).

Definice licenčních poplatků dle ZDP:

Licenčním poplatkem se rozumí platba jakéhokoliv druhu, která představuje náhradu za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského nebo jiného obdobného práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmu a filmových děl, počítačového programu (software), dále práva na patent, ochrannou známku, průmyslový vzor, návrh nebo model, plán, tajný vzorec nebo výrobní postup, nebo za výrobně technické a obchodní poznatky (know-how). Licenčním poplatkem se rozumí také příjem za pronájem nebo za jakékoliv jiné využití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení.

Protože příjem z pronájmu je podřazen pod licenční poplatky, je nutné zjistit, ve kterém státě budou tyto zdaněny a to v souladu se SZDZ. Podle SZDZ se Slovenskem je příjem z pronájmu zdaněn ve státě zdroje – v našem případě v České republice. ZDP stanoví pro příjmy z pronájmu srážkovou daň a to ve výši 15 %. Tuto sazbu však modifikuje maximální výše sazby vyplývající ze SZDZ – 10 %. Jinými slovy – příjem z pronájmu movité věci bude zdaněn 10 % srážkovou daní v ČR.

Příklad

V našem modelovém případě bude slovenský pronajímatel fakturovat nájemné ve výši 1.000 Kč. Český poplatník srazí svému místně příslušnému správci daně 10 % z fakturované částky tedy 100 Kč a pronajímateli uhradí pouze 900 Kč. Po skončení zdaňovacího období si slovenský subjekt musí vyžádat potvrzení od českého finančního úřadu potvrzení o sražené dani a tuto si v kontextu se SZDZ a tamním zákonem o daních z příjmů započte na svoji slovenskou daň z příjmů.

DPH

Pro správný daňový režim z pohledu ZDPH je rozhodující místo plnění – opět jde o to, ve kterém státě bude pronájem podléhat DPH.

Základní pravidlo pro určení místa zdanění nám říká:

Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Podle základního pravidla podléhá pronájem movité věci ze Slovenska do České republiky režimu DPH v ČR. Jedná se o standardní režim „revere charge“, kdy slovenský plátce nájem nezatěžuje slovenským DPH naopak český plátce je povinen DPH přiznat a pokud splňuje zákonné podmínky, tak má současně také nárok na odpočet.

Považuji za důležité zmínit i speciální režim u krátkodobého nájmu dopravního prostředku:

• místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde je dopravní prostředek skutečně předán zákazníkovi do držení nebo užívání,
• pro účely stanovení místa plnění se krátkodobým nájmem rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

Pokud by tedy u krátkodobého nájmu bylo vozidlo předáno na Slovensku, nájem by podléhal režimu slovenského DPH.