Abychom byli schopni řádně aplikovat daňové předpisy na situaci, kdy je užíván automobil na základě smlouvy o výpůjčce, nejprve si zopakujme, jak jsou jednotlivé právní vztahy definované občanským zákoníkem. Pochopení soukromoprávní úpravy je pro daňové posouzení zásadní.
Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Významným znakem nájmu je tedy úplatnost.
Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Zásadním atributem smlouvy o výpůjčce je její bezplatnost, čímž se liší od smlouvy nájemní.
Drobné vysvětlení k pojmu nezuživatelná věc – občanský zákoník rozlišuje movité věci na zuživatelné a nezuživatelné, přičemž za zuživatelnou považuje tu movitou věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení (např. potraviny, topivo, materiál, zboží na skladě či peníze). Ostatní věci jsou nezuživatelné.
Vedle výpůjčky se ještě můžeme setkat s pojmem výprosa. Od výpůjčky se liší především v tom, že při výprose není dohodnuta doba, po kterou může výprosník bezplatně užívat půjčitelovu věc, takže ji půjčitel může žádat kdykoli zpět. Dále u výprosy není sjednán účel, ke kterému se má věc užívat.
V praxi se s výpůjčkou automobilu můžeme setkat nejčastěji ve dvou případech:
Vysvětleme si podstatu výpůjčky u zajišťovacího převodu vlastnického práva. Podnikatel (dále jen „dlužník“) se rozhodne, že si pořídí automobil, jehož financování bude realizováno bankovním úvěrem. Banka (dále jen „věřitel“) dlužníkovi poskytne úvěr. V rámci zajištění splatnosti své úvěrové pohledávky uzavírá věřitel (banka) s dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva (dále jen „ZPVP“), jejímž smyslem je motivace dlužníka ke splnění svého úvěrového závazku. Smlouva o ZPVP je zpravidla uzavírána s rozvazovací podmínkou, kdy následkem splnění dluhu (splacení úvěru) dlužníkem dochází k automatickému přechodu převedeného práva zpět na převodce (dlužníka). Tento zajišťovací institut je používán ze shodného důvodu jako jiné formy zajištění, např. zajištěním postoupením pohledávky, zástavní právo k věci, ručení apod. ZPVP má zabránit dlužníkovi, aby před splněním svého závazku jakkoliv převedl vlastnické právo k předmětu zajištění na třetí osobu a tím vystavil věřitele většímu riziku v případě vymáhání nesplacené pohledávky (úvěru). Dlužník je převodem vlastnického práva omezen v dispozici s předmětem zajištění ve vztahu k jeho zcizení nebo umožnění jeho využívání třetí osobou. Tyto dispozice mohou však být dlužníkovi umožněny po předchozím souhlasu věřitele.
Aby mohl dlužník ekonomicky automobil užívat, je současně s uzavřením smlouvy o ZPVP také s dlužníkem uzavřena smlouva o výpůjčce, na jejímž základě dlužník nadále využívá předmět zajištění. Pokud by tato smlouva uzavřena nebyla, tak by dlužník neměl žádný právní titul k užívání daného automobilu. Jednalo by se o užívání bez právního důvodu.
V případě, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, je věřitel oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky z předmětu převedeného práva. Neplní-li dlužník závazky z úvěrové smlouvy, zejména nesplácí-li dlužnou částku úvěru, věřitel na základě smluvního ujednání odebírá předmět zajištění. Následuje prodej automobilu za co nejvýhodnější cenu. Z výnosu dosaženého prodejem předmětu zajištění věřitel uspokojuje svou splatnou pohledávku. Kladný rozdíl mezi dosaženým výnosem (poníženým o případné náklady související s prodejem) a nesplacenou výší pohledávky je věřitel povinen dlužníkovi vydat.
Zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) má pro situaci, kdy je automobil užíván na základě smlouvy o výpůjčce, zvláštní úpravu. Zaměřme se na problematiku odpisů, pohonných hmot a majetkový prospěch z důvodu bezplatného používání vypůjčeného automobilu.
Podstata zvláštní úpravy pro uplatňování odpisů, kterou najdeme v § 28 odst. 4 ZDP, spočívá v tom, že dlužník, uzavře-li současně se smlouvou o ZPVP s věřitelem smlouvu o výpůjčce, má nárok na uplatnění daňových odpisů. Jednou z obecných zásad při uplatňování daňových odpisů je totiž to, že daňové odpisy může uplatnit vlastník majetku (až na výjimky – právě např. ZPVP). Je samozřejmostí, že v § 27 ZDP najdeme zákaz odpisování tohoto majetku u věřitele. Je to logické, neboť nelze jeden majetek odpisovat současně u dvou daňových subjektů.
V § 24 odst. 2 písm. k) 3 ZDP najdeme odpověď na otázku, jakým způsobem uplatňovat náklady na pohonné hmoty u vypůjčeného automobilu:
Pro stanovení náhrady výdajů za pohonné hmoty lze využít vyhláškové ceny, kdy nemusí cenu PHM dokládat. Pokud by však chtěl uplatnit cenu vyšší, musel by tuto cenu doložit dokladem o nákupu PHM.
Příklad
Průměrná spotřeba z technického průkazu vypůjčeného automobilu činí 6,3 l/100 km, automobil jezdí na motorovou naftu, vyhlášková cena motorové nafty 36 Kč. S vypůjčeným vozidlem se najelo 1.500 km.
Výpočet náhrady:
6,3 x 36 /100 x 1.500 = 3.402 Kč
Důvodem, proč se touto problematikou zabýváme na dani z příjmů, je skutečnost, že k 31. 12. 2013 byl zrušen zákon upravující daň dědickou, daň darovací a daň z převodu nemovitostí. Problematika daně dědické a darovací se přesunula právě do zákona o daních z příjmů.
Poplatníkovi při bezplatném používání vypůjčeného automobilu zcela nepochybně vznikne majetkový prospěch, nicméně tento není předmětem daně z příjmů a to jak u fyzických tak u právnických osob.
Zatímco ZDP obsahuje speciální úpravu pro ZPVP, v zákoně o DPH (dále jen „ZDPH“) tato speciální úprava absentuje. Musíme vyjít z obecných zásad fungování DPH, kdy se dodáním zboží rozumí úplatný převod práva nakládat se zbožím jako vlastník.
Zkoumaná problematika byla řešena na tzv. Koordinačním výboru, kde bylo dovozeno, že jak u smlouvy o ZPVP tak u smlouvy o výpůjčce tyto atributy absentují, z čehož vyplývá, že u obou těchto smluv nedochází k dodání zboží, ani k poskytnutí služby, jenž by byly předmětem DPH a dlužníkovi nevzniká povinnost uplatnit DPH na výstupu vůči věřiteli. Obdobně se postupuje i při zpětném převodu a zániku ZPVP při splacení úvěru dlužníkem.
Jiná situace na DPH je však v případě, že dlužník nesplatí svůj dluh (úvěr) vůči věřiteli. Věřitel odebírá předmět zajištění, realizuje jeho zpeněžení, čímž dochází ke zdanitelnému plnění (dodání zboží) jednak mezi dlužníkem věřitelem a současně mezi věřitelem kupujícím. K okamžiku samotného odejmutí předmětu zajištění dlužníkovi před jeho zpeněžením, pokud věřitel tento předmět není oprávněn užívat, ale toliko zpeněžit, nedochází k uskutečnění zdanitelného plnění.
Od 1. 1. 2022 již není zaměstnavatel poplatníkem zaměstnavatel, neboť osobní automobily a přípojná vozidla nejsou od zdaňovacího období roku 2022 předmětem daně.
Poplatníkem daně silniční je ten, kdo:
Kompletní legislativní podpora pro rok 2025 Verze 25.200 obsahuje poslední chybějící legislativní tiskové sestavy nutné…
Money Možnosti a nastavení Pro Raiffeisenbank byla přidána nová služba pod názvem Raiffeisenbank (API), která…
Proč je nezbytné sestavit přílohu účetní závěrky V předchozích článcích jsme se zabývali rozvahou účetní závěrky…
Obsah: Účetní uzávěrka Účetní závěrka Rozsah účetní závěrky Druhy účetní závěrky Obsah účetní závěrky Hned…
Rozdíl mezi účetním a daňovým dokladem Účetní doklady jsou záznamy o obchodní aktivitě, které slouží…
Při vedení pokladny evidujete všechny peníze, které přijímáte a vydáváte pomocí pokladních dokladů. Pokladní doklad…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejjednodušší použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Cookie policy