Pokud máme najít odpověď na v nadpisu položenou otázku, musíme si nejdříve ujasnit, jakými právními předpisy je řešená problematika upravovaná. Prvním předpisem je zákon o daních z příjmů (dále také jen „ZDP“) a druhým je zákon o dani z přidané hodnoty (dále také jen „ZDPH“). 

Zákon o daních z příjmů

Zda se u daňového subjektu jedná o daňově účinný či naopak neúčinný náklad máme v ZDP stanoveno v § 24 a § 25. Pro daňovou uznatelnost nákladů na reklamní předměty v obecné rovině je stěžejním ustanovením  § 25 odst. 1 písm. t) ZPD. Úpravu zde uvedenou lze s trochou ironie shrnout následovně: jedná se o výjimku z obecného pravidla a tato výjimka je následována výjimkou další, tentokrát výjimkou z výjimky… 

ZDP generálně stanoví, že výdaje (náklady) na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dary, nejsou daňově relevantními výdaji. Na první pohled se tedy jeví, že reklamní předměty poskytnuté bezúplatně spadají pod pojem „dar“ a tím nejsou výdaje na ně daňově uznatelné. 

ZDP však dále uvádí, že za dary se nepovažují reklamní a propagační  předměty, které: 

a) jsou opatřeny jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele těchto předmětů nebo názvem propagovaného zboží nebo služby,
b) hodnota jednotlivého předmětu bez DPH nesmí překročit částku 500 Kč a
c) předmět nesmí být předmětem spotřební daně s výjimkou tichého vína. 

Krátká poznámka k problematice spotřební daně resp. jak je to se spotřební daní u dezinfekce. Domnívám se, že v této souvislosti je zásadní to, že předmětem spotřební daně je líh a nikoliv výrobek z něj vyrobený – v tomto případě dezinfekce. 

Lze tedy shrnout, že pokud reklamní předmět – dezinfekce – kumulativně splňuje výše uvedená tři kritéria, není pro účely ZDP považován za dar a tudíž výdaje na jeho pořízení jsou daňově uznatelné.     

Zákon o dani z přidané hodnoty

Hned úvodem je nutné zdůraznit, že nelze směšovat právní úpravu ZDP s úpravou v ZDPH. Praxe ukazuje, že ne vždy daňové subjekty rozdílný pohled obou daní na reklamní a propagační předměty plně vnímají. 

Z pohledu ZDPH se na řešenou problematiku podíváme nejprve optikou DPH na výstupu, zda nevzniká povinnost odvést DPH z poskytnutí reklamního předmětu, a následně na vstupu, jak je to s nárokem na odpočet. Důvodem proč se nejprve zabýváme výstupem, je to, že ustanovení, která řeší nárok na odpočet, se odvolávají na ustanovení ZDPH, která řeší DPH na výstupu. 

DPH na výstupu

Zásadním ustanovením pro určení zda se pro účely ZDPH jedná o dodání zboží, které je předmětem DPH, je § 13 odst. 7 písm. c). Toto ustanovení rozlišuje dva pojmy: dárek a obchodní vzorek. Aby poskytnutí reklamního a propagačního předmětu nebylo předmětem DPH, je důležité rozlišit, zda se jedná o dárek či obchodní vzorek, protože pro každý typ platí jiná pravidla: 

a) Dárek 

Aby poskytnutí dárku nebylo považováno za dodání zboží a tím pádem nepodléhalo odvodu DPH na výstupu, musí být splněny tyto podmínky: 

• musí být poskytnut v rámci ekonomické činnosti a
• jeho pořizovací cena bez DPH nepřesahuje 500 Kč.

Všimněme si, že žádná další podmínka není vyžadována (logo, problematika spotřební daně). 

b) Obchodní vzorek 

U poskytnutí obchodního vzorku bez úplaty je vyžadována pouze jediná podmínka – musí být poskytnut v rámci ekonomické činnosti plátce.  

Nárok na odpočet

Režim nároku na odpočet je uveden v § 72 odst. 4 ZDP, podle kterého nemá plátce nárok na odpočet u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci (ve smyslu zákona o daních z příjmů!), ale s výjimkou plnění, která na výstupu nejsou považována za dodání zboží. 

Můžeme uzavřít, že pokud se jedná o dárky a obchodní vzorky (viz bod II.1), má plátce nárok na odpočet. 

Závěr

Pokud tedy daňový subjekt v rámci své ekonomické činnosti bezúplatně poskytne obchodnímu partnerovi dezinfekci a splní přitom podmínky stanovené zákonem o daních z příjmů i DPH, může si tento reklamní předmět uplatnit jako daňově uznatelný výdaj a současně má nárok na odpočet DPH.