Do konce roku 2013 jsme byli zvyklí, že problematiku daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsme našli na jednom místě – v zákoně č. 357/1992 Sb. Tento zákon však byl k 31. 12. 2013 zrušen a je tedy logické, že si musíme položit otázku, zda tyto daně zanikly či jejich úprava se přesunula do nějakých jiných právních předpisů.

Autor: Mgr. Zdeněk Zralý, daňový poradce č. 3177

[toc]

Dnešní pojednání si klade za cíl, rámcově seznámit čtenáře se změnou právní úpravy, která nabyla účinnosti 1. 1. 2014 na daních, které jsme do konce roku 2013 znali pod názvy: daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí. Záměrem je pomoci čtenáři najít novou právní úpravu, naopak není cílem tohoto příspěvku detailně danou problematiku rozebrat.

Právní úprava účinná do konce roku 2013 bude dále nazývána jako „původní právní úprava“, pro právní úpravu 2014 bude používáno sousloví „nová právní úprava“.

I. Daň z převodu nemovitostí

Daňová úprava převodu nemovitých věcí je obsažena od 1. 1. 2014 ve zbrusu novém právním předpise – v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí.

Jednou z hlavních změn je určení poplatníka. V nové právní úpravě platí, že poplatníkem je nabyvatel. Pouze v situaci, kdy je převáděna nemovitá věc na základě kupní či směnné smlouvy, je poplatníkem převodce, pokud si však ve smlouvě nedohodnou, že je poplatníkem nabyvatel.

Předmětem daně je nově také nabytí práva stavby.

Výrazně byl změněn způsob stanovení základu daně. Základem daně je nabývací hodnota snížená o uznatelný výdaj. Uznatelným výdajem je odměna a náklady prokazatelně zaplacené poplatníkem znalci za znalecký posudek.

Za nabývací hodnotu se považuje:

• sjednaná cena, nebo
• srovnávací daňová hodnota, nebo
• zjištěná cena, nebo
• zvláštní cena.

Zákonné opatření stanoví, za jakých podmínek se použije ta která nabývací hodnota.

Je potřeba upozornit, že také v oblasti osvobození došlo oproti původní právní úpravě k výrazným změnám.

Sazba zůstává ve výši 4 %.

II. Daň dědická a daň darovací

Problematika daně dědické a daně darovací – tedy bezúplatné nabytí majetku – není v nové právní úpravě řešena novým právním předpisem, ale stala se součástí zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

A. Fyzické osoby

U fyzických osob je potřeba upozornit na nové ustanovení § 4a ZDP, kde je řešeno osvobození bezúplatných příjmů. Zde se mimo jiné dočteme, že od daně z příjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjem z nabytí dědictví nebo odkazu, a to bez splnění dalších podmínek.

Další osvobození bezúplatných příjmů najdeme v § 10 odst. 3 písm. d) ZDP, kde jsou osvobozeny následující bezúplatné příjmy:

1. od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
2. od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku před získáním bezúplatného příjmu ve společně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
3. obmyšleného z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2,
4. nabyté příležitostně, pokud jejich hodnota nedosahuje 15 000 Kč.

B. Právnické osoby

Osvobození bezúplatných příjmů od daně z příjmů právnických osob bylo koncentrováno do nového ustanovení § 19b. Zde najdeme mimo jiné příjem z nabytí dědictví nebo odkazu popř. problematiku svěřenských fondů.

Při řešení bezúplatných příjmů – a to platí jak pro fyzické tak právnické osoby – je nutné pracovat s celým ZDP, nelze se omezit pouze na výše uvedená ustanovení! Tato skutečnost vyplývá z bohužel relativně nepřehledné právní úpravy ZDP v oblasti bezúplatných příjmů.