Nárok na dovolenou: kdy si ji zaměstnanec může nebo dokonce musí vzít

Nárok na dovolenou v zákoníku práce

Každý zaměstnanec, který v daném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 pracovních dnů pro jednoho zaměstnavatele, má nárok na dovolenou. Podle zákoníku práce činí nejméně 4 týdny za rok (20 pracovních dní). Minimálně dva týdny dovolené si zaměstnanec může vybrat najednou.

Zaměstnavatel může přidat dovolenou navíc jako benefit – a v praxi se to často využívá. Většina zaměstnanců tak má pracovní smlouvou přislíbeno 5 týdnů dovolené (25 pracovních dnů) ročně.

Zákoník práce stanovuje výjimky pro různé profese:

• státní zaměstnanci a zaměstnanci veřejné správy mají nárok na 5 týdnů dovolené,
• pedagogičtí a akademičtí pracovníci mají nárok na 8 týdnů dovolené,
• pracovníci pracující pod zemí (např. při těžbě) či zaměstnanci vykonávající zvlášť obtížné práce (stanovené v zákoníku) mají nárok na dodatkové dovolené v délce jednoho týdne navíc.

Po dobu dovolené zaměstnanec nedostává běžnou mzdu, ale náleží mu náhrada mzdy za dovolenou. Počítá se z průměrného výdělku zaměstnance za minulé kalendářní čtvrtletí.

Výpočet nároku na dovolenou

Od roku 2021 se dovolená účetně nepočítá na dny, ale na hodiny. Povinné 4 týdny dovolené při standardní osmihodinové pracovní době se přepočtou na 160 hodin. Pokud máte nárok na 5 týdnů dovolené, znamená to 200 hodin.

Pokud u daného zaměstnavatele pracujete celý kalendářní rok, výpočet nároku na dovolenou bude:

Počet zbývajících hodin dovolené najdete na každé výplatní pásce.

Nárok na dovolenou při směnném provozu

Změny z roku 2021 ovlivnily hlavně zaměstnance ve směnném provozu, pro které nebyl přepočet na dny spravedlivý. Zaměstnanec tak vyčerpá z dovolené za dané dny pouze tolik hodin, kolik by v dané dny odpracoval.

Dovolenou smí zaměstnanec vybrat v délce minimálně jedné směny.

Nárok na dovolenou ve zkušební době

Pokud zaměstnanec ještě neodpracoval potřebných 60 dní, má nárok na dovolenou za odpracované dny. Za každých 21 odpracovaných dnů mu náleží 1/12 vyměřené dovolené. Pokud jste u nového zaměstnavatele měsíc (21 pracovních dní) a v pracovní smlouvě máte sjednáno 5 týdnů dovolené, máte nárok na 16,5 hodiny dovolené (200/12), tedy 2 pracovní dny.

Při nástupu do nového zaměstnání tedy zákoník práce umožňuje vybrat část dovolené už během zkušební doby (která se o počet vyčerpaných dní na dovolené následně prodlužuje). Podmínky jejího čerpání ale stanovuje zaměstnavatel a ten může ve smlouvě určit možnost čerpání dovolené až po uplynutí zkušebky.

Nárok na dovolenou při nástupu v průběhu kalendářního roku

V případě, že zaměstnanec nastoupí do práce v průběhu roku, nárok na dovolenou se mu poměrově snižuje podle toho, v jakém měsíci nastupuje a kolik dní do konce roku odpracuje.

Nárok na zbývající dovolenou při výpovědi spočítáte:

Pokud změníte zaměstnání v červnu a dle smlouvy máte nárok na 5 týdnů dovolené ročně (200 hodin), náleží vám 1/12 nároku pro každý měsíc. Tedy 200/12 × 7 = 117 hodin.

Nárok na dovolenou při výpovědi

Stejná pravidla platí pro krácení dovolené při výpovědi. Pokud v práci během roku končíte, nárok na dovolenou se poměrově krátí podle toho, kolik dnů budete mít odpracováno. Dovolenou si můžete:

• vybrat před skončením pracovního poměru,
• nechat proplatit,
• případně po vzájemné domluvě si ji můžete převést k novému zaměstnavateli.

Nárok na dovolenou se poměrově krátí také při zkráceném úvazku nebo když se délka úvazku změní během roku. Pokud byste například v polovině roku přešli z plného úvazku s 4 týdny dovolené na poloviční úvazek, bude vám náležet za první půlrok 80 hodin dovolené a za druhé 40 (polovina z 80), dohromady tedy 120 hodin.

Nevyčerpaná dovolená a její převedení do dalšího roku

Může se stát, že si zaměstnanec nemůže dovolenou během roku vybrat (kvůli provozním důvodům na straně zaměstnavatele nebo překážkám v práci na straně zaměstnance). V tom případě si může její část převést do dalšího roku.

Převádět se ovšem smí jen hodiny nad rámec stanovené výměry dovolené podle zákoníku práce. Pokud tedy máte u svého zaměstnavatele nárok na 4 týdny dovolené (zákoníkem stanovené minimum), musíte si dovolenou vybrat v daném roce a nic nepřevádět. Když máte 5 týdnů dovolené, můžete si do dalšího roku převést jeden týden.

Nárok na dovolenou při nemocenské nebo mateřské

Když zaměstnanec během dovolené onemocní, může ji přerušit a nechat si od doktora vystavit neschopenku. Doba strávená na nemocenské (pokud nepřesáhne 20násobek týdenní pracovní doby) se započítává do výkonu práce a tím pádem nezkracuje nárok na dovolenou.

Pracovní úraz nebo nemoc z povolání se pro účel dovolené počítá jako odpracovaná doba bez omezení. Stejně tak i mateřská dovolená. Nastávající maminky dovolenou běžně čerpají ještě před nástupem na mateřskou. Mají také nárok na dovolenou po mateřské a před nástupem na rodičovskou.

Nárok na dovolenou a práva zaměstnavatele

Čerpání dovolené obvykle funguje tak, že si zaměstnanec naplánuje dovolenou a domluví se s kolegy, kdo ho zastoupí. Zaměstnavatel poté dovolenou schvaluje.

Obvykle je to formalita, ale dle zákoníku práce může zaměstnavatel přihlížet k provozním důvodům a dovolenou zaměstnanci zamítnout. Vždy by ale měl zohlednit i zájmy zaměstnance.

Zaměstnavatel také může určit čerpání dovolené, tedy dovolenou zaměstnanci přikázat. Oznámit mu to však musí písemně alespoň 14 dní předem. Může rozhodnout i o hromadném čerpání dovolené – běžné bývají třeba vánoční celozávodní dovolené ve výrobních firmách.

Zaměstnavatel ale nesmí dovolenou naplánovat na dobu, kdy:

• jste v pracovní neschopnosti,
• jste na mateřské nebo rodičovské dovolené,
• ošetřujete člena rodiny,
• máte jiné překážky v práci.

V případě, že zaměstnavatel porušuje práva zaměstnance nebo překračuje své pravomoci, může se zaměstnanec obrátit na inspektorát práce.