Nejdříve se zaměříme na více pracovních poměrů u jednoho zaměstnavatele.

Představte si, že máte výrobní podnik a hledáte novou uklízečku na odpolední směnu. Na její pozici se přihlásí vaše operátorka z linky. Potřebuje si vydělat více peněz a chtěla by vykonávat obě práce – ráno by pracovala na lince, odpoledne uklízela. Je to možné a nedopustíte se jako zaměstnavatel prohřešku proti zákoníku práce, pokud ji zaměstnáte i na druhý pracovní poměr?

Pozor na typ činnosti

Ve výše uvedeném příkladu je vše v pořádku. Firma může svého zaměstnance zaměstnat ve více souběžných pracovních poměrech. Klíčové přitom je, že pracovník vykonává jiný typ práce než v prvním pracovním poměru.

Kdyby se vám operátorka přihlásila na nově vypsanou pozici operátorky s tím, že by chtěla dělat dvě stejné práce, na další pracovní poměr ji přijmout nemůžete. Zákoník práce tímto nařízením chrání zaměstnance. Mohlo by se totiž stát, že by firma nechtěla pracovníkovi platit přesčasy, a tak by ho zaměstnala na další pracovní poměr na tutéž práci. Proto je tato praktika zakázaná.

TIP: Přečtěte si, jaké jsou druhy pracovních poměrů.

Pracovní poměry u různých zaměstnavatelů

V druhém příkladu se podíváme na webdesignové studio, které pro zákazníky vytváří internetové stránky. Kdyby jednomu z programátorů nestačila výplata, mohl by si říct, že si:

• přivydělá u jiného zaměstnavatele,
• nebo že začne tvořit weby sám na sebe.

V tomto případě zákoník práce myslí na ochranu práv zaměstnavatelů. Říká, že „zaměstnanec nemůže vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele“. Pracovník by totiž například mohl vynést know-how, které získal ve své původní práci.

Za výdělečnou činnost se považuje jak další pracovní poměr, tak vlastní podnikání. Kdyby se tedy programátor chtěl nechat zaměstnat ještě v jiném studiu, nebo by si třeba provozoval živnost v témže oboru, musel by mít písemný souhlas od svého prvního zaměstnavatele.

Pokud jste svému zaměstnanci tento souhlas udělili, můžete ho později odvolat. Ale musíte uvést důvod – bez něj je odvolání neplatné. Zákoník práce nestanovuje konkrétní důvody, ve kterých jste oprávněni souhlas odvolat.

Po odvolání souhlasu váš zaměstnanec musí ukončit podnikání nebo souběžný pracovní poměr. Počítejte ale s tím, že mu u druhého zaměstnavatele začne běžet výpovědní lhůta, kterou musí dodržet.

Výjimka ze souhlasu zaměstnavatele

Jestliže by chtěl programátor z předešlého příkladu například vyučovat tvorbu webových stránek nebo o ní psát články do časopisů, souhlas zaměstnavatele nepotřebuje.

Výjimka platí pro:

• vědecké,
• pedagogické,
• publicistické,
• literární
• a umělecké činnosti.

Také platí, že pokud by si programátor našel další zaměstnání, které by nesouviselo s tvorbou webových stránek, nemusí svého původního zaměstnavatele vůbec žádat o souhlas.

Úvazky u souběžných pracovních poměrů

V souběžném pracovním poměru můžete zaměstnance zaměstnat na plný i zkrácený úvazek. Operátorka z prvního příkladu tedy může na ranní směně odpracovat osm hodin a na odpolední dalších osm hodin. Musí samozřejmě čerpat povinné přestávky.

Počet odpracovaných hodin není nijak omezený, takže čistě teoreticky může zaměstnanec pracovat i 24 hodin denně.

Odvody u souběžných pracovních poměrů

Pokud u vás zaměstnanec pracuje na více úvazků, z každého odvedete příslušné odvody na pojištění. Zaměstnanec je tedy pojištěný vícekrát.

To stejné platí, pokud má pracovník úvazky u více firem. Každá za něho odvádí pojištění zvlášť. Slevu dani si však zaměstnanec uplatní jen v jednom pracovním poměru.

Jestliže se chystáte zaměstnat pracovníka na souběžný pracovní poměr, ujistěte se, že je na to připravený váš mzdový a účetní program. Například v Money S3 vyřídíte v modulu Mzdy a personalistika veškerou mzdovou agendu, která souvisí se souběžnými pracovními poměry.