Od tvůrců úspěšného účetního programu

Daně / Daň z příjmů fyzických osob/OSVČ: Účetnictví, daňová evidence nebo…?

OSVČ: Účetnictví, daňová evidence nebo…?

OSVČ: Účetnictví, daňová evidence nebo…?
OSVČ: Účetnictví, daňová evidence nebo…?

S blížícím se koncem kalendářního roku 2020 a podáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za uplynulé zdaňovací období v zákonem vymezených lhůtách v průběhu roku 2021 je vhodné připomenout, jaké systémy pro zachycení podnikatelské činnosti zákonná úprava připouští, případně nařizuje. Na základě uplatnění toho kterého systému bude realizováno zdanění daní z příjmů fyzických osob.

Obsah

    Pojďme si jednotlivé možnosti pro osoby samostatně výdělečně činné stručně připomenout tak, jak platí pro rok 2020.

    1. Účetnictví

    Osoby samostatně výdělečně činné si často neuvědomují, že i když jsou „pouze“ fyzickými osobami, i na ně se vztahuje právo nebo povinnost vedení účetnictví pro jejich podnikatelskou činnost. Účetními jednotkami, tj. podnikatelskými fyzickými osobami vedoucími účetnictví (podvojné), jsou dle § 1 zákona č. 563/1991, o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o účetnictví) zejména:

    • fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku,
    • ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z přidané hodnoty), včetně plnění osvobozených od této daně, jež nejsou součástí obratu, v rámci jejich podnikatelské činnosti přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25.000.000,- Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,
    • ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí,
    • ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti, pokud alespoň jeden ze společníků sdružených v této společnosti vede účetnictví,
    • ostatní fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

    Je nutné si uvědomit, že pokud osoba samostatně výdělečně činná započne s vedením účetnictví – ať dobrovolně nebo povinně, může ukončit jeho vedení (s výjimkou ukončení činnosti) nejdříve po uplynutí 5 po sobě následujících účetních období, ve kterých vedla účetnictví.

    Pokud podnikatel fyzická osoba vede účetnictví, je povinna respektovat české účetní předpisy, zejména zákon o účetnictví, vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví a České účetní standardy.

    Z hlediska daně z příjmů fyzických osob je v případě přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci nebo naopak zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů) definován postup tohoto přechodu (v Příloze č. 2 zákona o daních z příjmů se jedná o postup při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci, v Příloze č. 3 zákona o daních z příjmů je uveden postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví).

    Pro zjištění základu daně z příjmů fyzických osob vedoucích účetnictví se vychází z účetního výsledku hospodaření, a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů.

    Dle Pokynu GFŘ D-22, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů (dále jen Pokyn GFŘ D-22), je však umožněno, aby i fyzická osoba vedoucí účetnictví mohla pro účely daně z příjmů fyzických osob uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů. Pro účely daně z příjmů v takovém případě fyzická osoba vychází z evidence příjmů dle § 7 odst. 8 zákona o daních z příjmů, tj. včetně přijatých záloh (nikoliv pohledávek).

    blank

    2. Daňová evidence

    Pokud osobě samostatně výdělečně činné nevzniká povinnost vedení účetnictví, ani účetnictví nevede na základě dobrovolného rozhodnutí, může zvolit pro zachycení své podnikatelské činnosti tzv. daňovou evidenci, která je upravena § 7b zákona o daních z příjmů. V praxi se může stát, že někteří lidé chybně označují daňovou evidenci jako „jednoduché účetnictví“. Od roku 2016 sice bylo opět českými účetními předpisy jednoduché účetnictví zavedeno, avšak pouze pro neziskové subjekty – na základě jejich dobrovolného rozhodnutí a současně pokud splní zákonem o účetnictví předepsaná kritéria. Pro podnikatelské fyzické osoby však není jednoduché účetnictví v současné době určeno.

    Po vzniku České republiky existovala pro fyzické osoby – podnikatele možnost vést jednoduché účetnictví, avšak to bylo k 1. lednu 2004 zrušeno. Namísto něj byla zavedena v § 7b zákona o daních z příjmů daňová evidence, jejíž vedení je založeno na „cash“ principu, tj. primárně se sledují daňové příjmy a daňové výdaje podle zákona o daních z příjmů. Naproti tomu je účetnictví (podvojné) založeno na tzv. akruálním principu, tzn. je respektována věcná a časová souvislost nákladů a výnosů. V daňové evidenci se na rozdíl od podvojného účetnictví časově nerozlišuje, s výjimkou finančního leasingu a daňového odpisování majetku.

    Daňovou evidenci je nutné vést se zabezpečením informací o:

    • příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
    • majetku a dluzích.

    Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů provede poplatník k poslednímu dni zdaňovacího období, o čemž vyhotoví zápis. O případné rozdíly upraví základ daně.

    Dle Pokynu GFŘ D-22 se příjmy a výdaje v cizí měně evidované v daňové evidenci přepočítávají dle pravidel zákona o daních z příjmů (§ 38), avšak ke konci zdaňovacího období se neprovádí přepočet zůstatků devizového účtu nebo valutové pokladny, ani se nepřeceňují pohledávky nebo dluhy v cizí měně.

    Je nutné si uvědomit, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti není tvořen pouze rozdílem daňových příjmů a daňových výdajů, nýbrž je ovlivněn i úpravami základu daně (§ 5 a § 23 zákona o daních z příjmů). To platí i pro ostatní způsoby zachycení podnikatelské činnosti fyzickou osobou, uvedené v tomto článku. Zásadní úpravy dílčího základu daně jsou vyvolány například změnou uplatňování skutečných a procentních výdajů mezi jednotlivými zdaňovacími obdobími, přechodem z účetnictví do daňové evidence a naopak, ukončením nebo přerušením živnosti, úmrtím podnikatele a dalšími.

    Z výše uvedeného je tedy patrné, že vedení daňové evidence předpokládá znalosti zákona o daních z příjmů, přičemž tento text si klade za cíl pouze upozornit na základní aspekty.

    3. Procentní výdaje z příjmů

    Často využívanou metodou pro stanovení dílčího základu daně u příjmů ze samostatné činnosti je uplatnění procentních výdajů z příjmů, v souladu s § 7 odst. 7 a dalších zákona o daních z příjmů. Hovorově bývá tato varianta označována jako uplatnění „paušálních výdajů“ nebo stanovení daně „paušálem“. Jedná se však o neodborný výraz, který může vést k vzájemnému nepochopení už proto, že čtvrtou možností je „daň stanovená paušální částkou“ a pro zdaňovací období roku 2021 se legislativně připravuje tzv. „paušální daň“.

    Uplatnění procentních výdajů z příjmů spočívá v neuplatnění skutečných, prokazatelně vynaložených výdajů, místo nichž je jednotlivým druhům příjmů ze samostatné činnosti přiřazen procentní výdaj, a to ve výši:

    • 80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného. Nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1.600.000,- Kč,
    • 60 % z příjmů ze živnostenského podnikání. Nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1.200.000,- Kč,
    • 30 % z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku. Nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 600.000,- Kč,
    • 40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku a s výjimkou příjmů autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu a televize plynoucích ze zdrojů na území České republiky, pokud je tento autorský příjem samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou.

    Je důležité si uvědomit, že v rámci jednoho dílčího základu daně není možné kombinovat způsob uplatnění výdajů (skutečné versus procentní). Zákon o daních z příjmů ovšem definuje výjimku dle § 12 odst. 1 a § 12 odst. 2, kdy musí poplatník uplatnit daňové výdaje ze všech druhů příjmů ve skutečné prokázané výši.

    Zákon o daních z příjmů rovněž stanovuje, že způsob uplatnění procentních výdajů nelze zpětně měnit.

    Osoba samostatně výdělečně činná, která uplatňuje procentní výdaje z příjmů, je povinna vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti se samostatnou činností.

    4. Daň stanovená paušální částkou

    V tomto případě se jedná o možnost dle § 7a zákona o daních z příjmů, nikoliv o tzv. „paušální daň“, kterou zákonodárci plánují od roku 2021.

    Variantu „daně stanovené paušální částkou“ může využít pouze fyzická osoba, která kromě příjmů ze zaměstnání, příjmů od daně osvobozených a příjmů zdanitelných zvláštní sazbou daně realizuje pouze příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjmy ze živnostenského podnikání a příjmy z jiného podnikání podle zvláštních právních předpisů, jakož i úroky z podnikatelského bankovního účtu.

    Roční výše uvedených příjmů v bezprostředně předcházejících 3 zdaňovacích obdobích však nesmí přesáhnout částku 5.000.000,- Kč a současně fyzická osoba není společníkem společnosti.

    Důležitou podmínkou pro uplatnění „daně stanovené paušální částkou“ je rovněž skutečnost, že osoba samostatně výdělečně činná provozuje podnikatelskou činnost bez spolupracujících osob, s výjimkou spolupráce druhého z manželů. Provozuje-li totiž poplatník činnost za spolupráce druhého z manželů, může o „stanovení daně paušální částkou“ požádat i spolupracující manžel (manželka). V tom případě se předpokládané příjmy a předpokládané výdaje rozdělí na spolupracujícího manžela (manželku) v poměru, který je zákonem o daních z příjmů stanoven pro spolupracujícího manžela (manželku).

    Pokud však podnikatel, splňující výše uvedené podmínky, hodlá uplatnit „daň stanovenou paušální částkou“, musí o to požádat místně příslušného správce daně. Žádost je v takovém případě nutno podat nejpozději do 31. ledna běžného (!!!) zdaňovacího období. Nikoliv tedy až po skončení, nýbrž již na počátku konkrétního zdaňovacího období, za které zvažuje podnikatel „daň stanovenou paušální částkou“ uplatnit.

    Výše „daně stanovené paušální částkou“ se určí v závislosti na výši předpokládaných příjmů, které jsou předmětem daně, kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou daně. Na druhé straně se bere v úvahu výše předpokládaných výdajů, nejméně však ve výši procentních výdajů, které zákon o daních z příjmů stanovuje pro příslušný druh příjmů. Zákon podrobně definuje strukturu předpokládaných příjmů a výdajů, jakož i způsob výpočtu daně.

    O „stanovení daně paušální částkou“ sepíše správce daně protokol o ústním jednání. Jestliže podnikatel s takto stanovenou daní souhlasí, nelze se proti tomuto vyhlášenému rozhodnutí odvolat. Pokud osoba samostatně výdělečně činná s daní nesouhlasí, nebude „daň stanovená paušální částkou“ stanovena.

    „Daň stanovená paušální částkou“ je splatná nejpozději do 15. prosince běžného (!!!) zdaňovacího období, tedy ještě před jeho skončením.

    Odebírejte účetní a daňové novinky srozumitelně a včas

    Zadejte váš e-mail a naše účetní a daňové tipy vám budou chodit přímo do e-mailu. info

    Odesláním souhlasíte s našimi zásadami pro zpracování osobních údajů.

    Závěr

    Výše uvedený článek si klade za cíl pouze upozornit na základní aspekty jednotlivých možností zachycení podnikatelské činnosti osoby samostatně výdělečně činné. Každá z uvedených variant představuje povinnost respektovat další podrobná ustanovení příslušného zákona a prováděcích předpisů.

    Byly informace v článku užitečné?

    Hodnocení pouze pro uživatele našeho blogu.

    blank Ano
    blank Ne
    blank

    Sledujte podobné články na naší

    Facebookové stránce

    Komunita samostatných účetních

    Přidejte se zdarma

    Přidejte se
    do největší komunity samostatných účetních

    blankVýhody
    blank